Bloggers RE

“I KDYŽ CHCETE DĚLAT RECESI, MUSÍTE JI DĚLAT POŘÁDNĚ,” ŘÍKÁ ADAM DVOŘÁK Z TASTE OF RED

Adam Dvořák, autor food blogu Taste of Red, o sobě tvrdí, že je dysgrafik, který neumí vařit. Blog původně založil s kamarádem z recese, Taste of Red se nicméně v roce 2019 umístil v soutěži Food blog roku na prvním místě v kategorii Objev roku. Lásku k vaření a blogování Adam sdílí s manželkou Kateřinou, společně navrhovali grafiku knihy “555 – Výlety s Gastromapou Lukáše Hejlíka.” Adam se nyní chystá vydat knihu vlastní a mimo jiné spolupracuje se známou designérkou Annou Marešovou a její značkou intimních pomůcek pro ženy Whoop·de·doo. Adam zaručeně patří mezi nejvtipnější blogery – o tom se můžete přesvědčit v našem rozhovoru.

Blog Taste of Red jsi založil s kamarádem Milanem jako odpověď na food blog vašich přítelkyň (Taste of Place). Vzaly to holky s humorem, nebo jste pro ně konkurence?

Jeden z důvodů byl, že jsme chtěli jet někdy s našimi dívkami na Gastrokroužek, což je seskupení různorodých foodblogerů, kde se člověk vždycky dobře nají. Ale Lukáš nám z legrace řekl, že abychom s nimi mohli jet, musíme si založit taky blog. No a my si ho tedy založili a doufám, že to nejen je pobavilo.

Jak dlouho už bloguješ? Nyní se o Taste of Red staráš sám – Milana přestalo blogování bavit?

První příspěvek byl vložen 22. září 2017, čímž jsme odstartovali naší FB kariéru (FB= foodblogerskou, neplést s fotbalovou).
Ohledně Milana to bylo trošku složitější, ale nakonec jsme se dohodli, že náš blog povedu sám.

V soutěži Food blog 2019 jsi zvítězil v kategorii Objev roku. Neměli jste doma dusno, když ty sis založil blog jako recesi a dostalo se ti takového úspěchu?

Ono i když chcete dělat recesi, tak ji musíte dělat pořádně. Výhra v podobě Objevu roku je tak absurdní, že to vlastně krásně zapadá do konceptu Taste of Red, což mi udělalo velkou radost a věřím, že i Kateřině. Dusno doma rozhodně nebylo, protože ocenění bylo v podobě velké lahve Moet.

Říkáš o sobě, že jsi dysgrafik, který neumí vařit – to je docela vtipný životopis food blogera. Kontroluje ti někdo texty na web? 

S texty mi pomáhá Kateřina, za což jí jsem nekonečně vděčný. Dost často se mi totiž stává, že vynechám písmenko, nebo třeba rovnou celé slovo, a to je u textu na Instagram, který musí být jasně pochopitelný, docela problém. Většinou si k tomu spolu sedneme, Kateřina se mne zeptá, co jsem tím chtěl říci, a já ji to vysvětlím. Řekne mi, že je to blbost, já kontruji, že tomu nerozumí. 

Vybavuji si, že jsem jí dal opravit jeden z prvních textů a vrátila ho v takové podobě, že zůstal jen recept bez “omáčky” kolem. Bylo mi to vysvětleno tak, že to stejně nikdo nečte. Teď už vím, že čte, a mohu jí s klidným svědomím sdělit, že jsem měl pravdu. Mám pro ni připravenou prezentaci v Powerpointu a laserové ukazovátko.

Vystudoval jsi produktový design, dnes tě živí grafika a fotografování. Máš představu, co dalšího si chceš zkusit a kam by ses chtěl ještě posunout?

Produktový design jsem vystudoval na bakalářském stupni studia, ale magisterským oborem byl Design keramiky a porcelánu. Upřímně stále nechápu dvě věci – jak jsem se tam dostal a jak jsem dokázal obhájit svou závěrečnou práci, když teprve při první návštěvě ateliéru jsem se dozvěděl, že porcelán je před výpalem tekutý.

Představu, kam se posunout dál, zatím nemám, bavilo by mne třeba více psát (mrk mrk všechny benevolentní časopisy), ale jsem otevřený všemu, v čem časem najdu zalíbení.

Kdy tě začalo bavit vaření? Vaříš podle receptů, nebo pokaždé improvizuješ?

Vztah k jídlu jsem měl už jako malý, bavilo mě to. Na rozdíl od mojí mámy a babičky, které k vaření vždycky přistupovaly jako k nutnému zlu. I tak je ale miluji! Renesance vaření se ale naplno projevila až s Kateřinou. Podle receptů nevařím, rád experimentuji, a i když jsme spolu s Kateřinou pracovali na několika kuchařkách, skoro je neotvírám.

Povíš nám, jak ses seznámil s tvou ženou Kateřinou? Jistě za tím stojí nějaká vtipná historka… 

Ani vlastně ne, znal jsem ji z práce… Když jsem ji pak asi po pěti letech pozval do kina na rande, tak mne jako slušné děvče samozřejmě hned odmítla. Mne to nedalo a snažil se ji nadále okouzlovat svým šarmem a skromností. Nakonec jsem ji pozval domů, udělal těstoviny se sýrovou omáčkou, ona se přiznala, že má problémy s laktózou (celou dobu jsem si myslel, že jí to nechutná, nakonec se mi ulevilo, že nejí proto, že se jí svírá žaludek) a začali jsme se vídat častěji.

Kateřina má také Instagram zaměřený na jídlo (Taste of Kate). Navíc tvoří s kamarádkou Lucií food blog Taste of Place. Kdo z vás doma vaří?

Hlavně ona, já jsem v tomhle typický chlap, který skvěle vaří tři jídla, a když je jednou za čtyři měsíce servíruji, tak očekávám, že se o tom bude minimálně další čtyři měsíce mluvit a s láskou vzpomínat. Že někdo po mém jídle pojmenuje své prvorozené dítě a na smrtelné posteli si vzpomene na perfektní bramborové placky se slaninou. To se bohužel neděje, a tak je v kuchyni častěji spíš Kateřina.

Máš rád asijskou kuchyni – jaká je tvá nejoblíbenější? Můžeš našim čtenářům doporučit tvé oblíbené restaurace? 

To tedy mám, ale asi nedokážu říct, kterou mám nejraději, protože i indická je vlastně asijská. Mezi mé oblíbené patří třeba vietnamské bistro, které vede jedna taková milá malá paní a sídlí v ulici Československé armády kousek od “Kulaťáku”. Jinak jsem schopnej sníst asi milion taštiček gyoza, ale bolí mne pak bříško.

Máš velmi neobvyklý koníček – baví tě ptáci. Jak ses k tomu dostal? Jezdíš na výlety, abys mohl ptáky pozorovat a fotit?

Ano, to mohu s hrdostí přiznat, mám rád ptáky všech velikostí i barev! Dostal jsem se k tomu tak, že jsem odešel z práce a začal dělat na volné noze. V době, kdy jsem neměl do čeho píchnout, protože nikdo nevěděl, že dělám i grafiku, jsem se chtěl nějak zaměstnat a každý den jsem tedy nakreslil jednoho ptáka. Později jsem si koupil asi milion knížek, aplikací, objektiv a úplně tomu propadl.

Jednou za čas se vydám do přírody a rád je i fotím, ovšem takový objektiv, který dokáže dobře vyfotit ptáka, stojí asi jako pěkně urostlá, zdravá, a hlavně lidská ledvina, takže momentálně jsem ve fázi šetření. A moc rád chodím pozorovat ptáky do pražské zoo.

Chystáš se vydat vlastní knihu. Povíš nám o tomto projektu víc? Kdy se na ni můžeme těšit?

V televizních debatách vždycky hosté poděkují za nějakou otázku, a tak bych to rád udělal i já tady. Díky za otázku a ano, je to tak. Měla by to být kniha povídek, zkombinovaná s recepty. Vlastně to může být i kuchařka s povídkami. Je to takový foodblogerský transformer. Vyjít by měla koncem tohoto roku. Práce na ní mi dělá neuvěřitelně velkou radost a je to takový splněný sen, tak doufám, že se to obtiskne jako Bella do toho vlkodlaka ve Stmívání i do obsahu.

Kateřina dělala grafiku knihy „365 – Gastromapa Lukáše Hejlíka“. Ty jsi dělal ilustrace k jeho nové knize „555 – Výlety s Gastromapou Lukáše Hejlíka“. Jak jste se s Lukášem seznámili? 

Tady bych rád zmínil, že grafiku, tedy layout, navrhujeme spolu, Kateřina k tomu ještě knížku sází a já ilustruji.

Lukáše mi představila poprvé Kateřina na Food blog roku a později, jak už jsem zmiňoval, jsem s nimi jel na Gastrokroužek, který vede právě Lukáš. Momentálně jsme s ním dodělali třetí knihu a druhou pod Gastromapou. Nemám sice procenta z prodeje, ale mohu s klidným svědomím říct, že knížka výlety 555 se fakt povedla!

Spolupracuješ s designerkou Annou Marešovou. Píšeš a fotíš pro její značku Whoop·de·doo. Jaké to pro tebe je psát o intimních pomůckách pro ženy? Věděl jsi na začátku, do čeho vlastně jdeš? 

Za jeden den ve studiu u Aničky jsem slyšel slovo menstruace vícekrát než za celý svůj život. Postupem času se k této věci stavím úplně jinak než dříve, takže to už vlastně ani nevnímám. Aničku znám už od vysoké školy a byl jsem i u toho, když intimní pomůcky zdárně odprezentovala jako svou závěrečnou práci a díky tomu to celé vnímám spíše jako designérský objekt než něco, o čem by se nemělo mluvit. Právě naopak, mělo by se o tom mluvit víc. A jestli jsem věděl, do čeho jdu? Nevěděl, ale musím říct, že mne to baví, mám totiž rád výzvy, a právě tou je studio plné žen.

Také tvůj instagramový profil slaví úspěch. Říkáš, že navzdory všem „pravidlům“ si na něj vkládáš co chceš a kdy chceš. Co bys tedy poradil začínajícím online tvůrcům? Máš nějaký vzor, který tě při tvorbě inspiruje?

Ať se nesnaží někoho napodobovat, důležitá je originalita, ale v dnešní době je to i docela Karel Voříšek vymyslet něco nového, neotřelého. Ať jsou určitě sví, ať dělají to, co je baví, a hlavně, ať je to těší, jinak to totiž nemá cenu. 

Autor: Natálie Ripplová (BloggersRE), Fotky: Sociální sítě Adama Dvořáka, Editace: Deni Hartmannová (BloggersRE)

Bloggers RE

Máš blog, Instagram nebo YouTube? Jsme platforma, která spojuje online tvůrce a influencery z Česka a Slovenska. Přidáš se taky?

Přidat komentář

.
.