Odvážná holka, která když do něčeho jde, jde do toho po hlavě. Tereza Doležalová je mladá copywriterka, kterou psaní a svět marketingu pohltilo natolik, že se rozhodla ukončit studium úplně jiného oboru a jít do toho naplno. V dnešním rozhovoru se právě tomu budeme věnovat, prozradíme také něco o Terezině členství v našem BloggersRE týmu a přidáme něco o kávě…

Terko, na začátek tě poprosíme, aby ses nám krátce představila. Jak bys to udělala, kdyby to mělo být pomocí jen jedné věty, maximálně jednoho souvětí?

Tohle je mnohem těžší, než se může zdát, schválně si to každý zkuste! Já jsem podle mě snílek, na což občas doplácím. Nerada stojím na jednom místě, po hlavě se vrhám do všeho, co život přinese. Co se však u mě nemění, je láska ke kávě, cestování, jídlu a dobrému vínu. 

V současné době se živíš jako copywriterka, k tomu se ještě dostaneme. Víme, že jsi původně studovala obor úplně vzdálený své nynější práci. Jakou máš střední školu, proč jsi ji zvolila a kdy a jak se ti do života dostalo psaní?

Tohle je docela dlouhý příběh, takže z toho udělám takovou long story short. Když jsem si podávala přihlášky na střední, byla to veterina a peďák. Nakonec jsem nastoupila na veterinu, ale po půl roce jsem z ní odešla, protože jsem nedávala každodenní dojíždění. Skončila jsem na hotelovce, která měla, a stále má, v našem městě strašnou pověst. Nechápu jak, ale 4 roky jsem nějak odchodila a nakonec to nebylo ani tak hrozný, dalo mi to dost životních zkušeností a také pár životních přátel. Nicméně znovu bych na hotelovku opravdu nešla. 

Po střední škole jsi začala studovat na Pedagogické fakultě UK, ale na konci 2. ročníku jsi studium ukončila. Proč jsi to udělala a bála ses, že by to mohla být chyba?

Ukončila jsem zejména proto, že jsem v půlce prváku začala strkat prsty do marketingu a ten mě naprosto pohltil. Když se mi ve druháku do cesty připletla nabídka na tzv. dream job, nemohla jsem odmítnout. Jestli někdy budu litovat netuším, ale já jsem v tomhle docela střelec a hodně dám na svou intuici. 

Jaké byly reakce okolí?

Překvapivě lepší, než jsem si myslela. Hodně jsem se bála, jak tenhle fakt přijmou prarodiče, ale vzali to naprosto skvěle. Horší už to bylo s mamkou, která pracuje jako učitelka v MŠ a měla vizi, že jednou budeme pracovat spolu. Nakonec však pochopila, proč jsem se tak rozhodla, a teď už mi to (doufám) nevyčítá.

Zkusila sis být copywriterkou na volné noze. Jaké to je?

Je to skvělé, ale musíte mít sebedisciplínu. A ta mi trochu chybí. Vstávat, v kolik chci, pracovat v kavárně a moci odcestovat třeba na druhý konec světa. To zní snově, že? Chvilku jsem si na tomhle růžovém obléčku poletovala, ale postupem času se začalo schylovat k tvrdému dopadu na zem. Jako OSVČ nikdy nemáte jistotu stálého příjmu, v březnu vás čeká daňové přiznání, což je snad horší než maturita, a také komunikace s klienty není vždy jednoduchá.

Nyní už jsi zaměstnaná, pracuješ v marketingové agentuře H1, pro kterou jsi dříve psala texty externě. Jak ses do H1 dostala a vyhovuje ti více nepracovat jen “sama na sebe”?

Do HáJedničky jsem se dostala vlastně náhodou. Když jsem zjistila, že nějaký copywriting existuje, koupila jsem si první odbornou knížku, na kterou jsem narazila. Později jsem zjistila, že ji napsali lidé z HáJedničky a umínila jsem si, že tam chci na stáž. Napsala jsem jim mail, absolvovala dvě kola pohovoru a byla ruka v rukávě. Po tříměsíční stáži jsme se dohodli na externí spolupráci a po roce přišla nabídka na full time job. A jestli mi vyhovuje nepracovat jen “sama na sebe”? Určitě, v agentuře mám velkou možnost osobního růstu, také sbírám kontakty a mám kolem sebe bezva lidi. Momentálně bych neměnila.

Posbírala jsi za dobu, co píšeš, nějaké copywriterské tipy, které bys mohla předat dál?

Asi nedělat nic na sílu. Když se do psaní musíte nutit a nebaví vás to, nikdy z toho nic kvalitního nebude. U copywritingu je ta nevýhoda, že vaše nálada se v textech dost odráží, a proto pokud vám nad hlavou zrovna neskáčou jednorožci, zaklapněte noťas, dejte si kafe nebo skleničku vína a vraťte se k tomu později. Fakt!

V minulosti jsi byla součástí našeho týmu BloggersRE a nedávno ses k nám po zhruba roce opět vrátila. Co je pro tebe největší motivací být součástí našeho projektu, co jsi v rámci něj dělala dříve a co děláš nyní?

Dříve jsem vybírala obsah na Instagram a plánovala posty. Nyní pomáhám s přípravou podcastů, píšu články a musím přiznat, že tohle je přesně to, co mě naplňuje a baví! V BloggersRE je nejen skvělá komunita lidí, ale také velký potenciál. Jsem moc ráda, že se můžu do projektu zapojit a více tak nakouknout do světa online tvůrců.

Není žádným tajemstvím, že často pracuješ v kavárnách, koneckonců prozrazuje tě už jen tvůj profil na Instagramu. My víme, že jsi velkou milovnicí kávy. Jak tato tvoje vášeň vznikla?

Občas si dělám srandu z toho, že mi místo krve koluje v žilách kafe, ale upřímně bych se vůbec nedivila, kdyby tomu tak bylo. (smích) Do světa kávy jsem pronikla docela pozdě, bylo mi cca 16 let. Začalo to současně s mým nástupem na brigádu v cukrárně, kde jsem si připravovala latéčka s nejrůznějšími příchutěmi. Ke kvalitní kávě jsem se musela propít, ale to asi každý.

Kolik kávy denně vypiješ? Počítáš to?

Někdy ani jednu, jindy třeba pět. Nemám to tak, že bych bez kávy neodešla z domu, takže jsou i dny, kdy si večer uvědomím, že jsem vlastně žádnou neměla, ale to je málokdy. V průměru vypiju tak dvě denně.

Pražské kavárny máš jistě v malíku. Které můžeš určitě doporučit?

Je to tak, Prahu mám zmapovanou právě kavárnami, ale o tipy se s vámi podělím až v chystaném článku, který jimi bude přímo nabitý.

A co kavárny mimo Prahu? Vybavíš si nějaké, které podle tebe rozhodně stojí za zmínku?

No jasně! Například při ceste do Liberce nesmíte minout kavárnu Mikyna či Sweet City. V Brně pak stojí za návštěvu Rebelbean nebo SKØG.

Na závěr jsme si nechali něco, co je možná dnes už jen dokola omílaná fráze, přesto si ji nemůžeme odpustit. Kde se v ideálním případě vidíš za 10 let?

Tak to je pěkne záludná otázka. Já totiž ani netuším, kde se vidím následující rok. Ale ideáně už bych chtěla mít rodinu, nějaký ten baráček a hlavně dělat to, co mě bude bavit a být prostě šťastná.

Autor: Deni Hartmannová (BloggersRE), Fotky: Sociální sítě Terezy Doležalové, Editace: Deni Hartmannová (BloggersRE)


LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here