Pokud potřebujete poradit ohledně čehokoliv týkajícího se vlasů, Tereza Vlasáková je stoprocentně ten správný člověk, jak vám koneckonců může napovědět už její příjmení. Před dvěma lety si založila vlasový salon v Praze, který bleskově nabyl velké obliby, a nové klienty už dávno musí odmítat. Kromě provozu salonu Tereza pořádá školení pro kadeřníky, kde je učí nejnovějším světovým trendům, a také vzdělává veřejnost prostřednictvím svého YouTube kanálu. V dnešním rozhovoru nám Tereza popovídá nejen o své cestě k úspěchu, ale i o zákulisí svého života!

Jaké byly tvé začátky jako kadeřnice a jak ses dostala tam, kde jsi teď?

Těžké. Samozřejmě. Ale tak to bývá, že k úspěchu nevedou eskalátory posypané růžemi, s milými hosteskami co drží šipky ukazující na správný směr. Ta cesta bývá plná různě velkých překážek a hozených klacků pod nohy od lidí, od kterých to nejméně čekáte. Nikdo si to neumí představit a nedá se na to připravit, ale musíte si to vyšlápnout sami. A já odjakživa ráda šlapu po dvou schodech naráz. (smích)

Začalo to spontánním rozhodnutím udělat si rekvalifikační kurz na kadeřnici, původně mám totiž obchodní akademii, po rekvalifikaci jsem hned za čerstva začala pracovat jako asistentka v kadeřnictví, kde jsem se postupně vypracovala přes juniorní kadeřnici po živnostníka, co si pronajímal křeslo. Přirozeně na mě zástupy klientů nikde nečekaly, takže jsem si je musela shánět sama, buď formou inzerátů na vlasy zdarma, nebo jsem zkoušela různé kamarádky, bývalé spolužáky apod. Každý měsíc jsem chodila na 3-4 školení, což znamenalo, že jsem si měsíčně přinesla domů zhruba 3000 Kč. Nedalo se s tím vyžít moc dlouho, ale věděla jsem, že investuju sama do sebe a snažila jsem se pořád zlepšovat. Poháněla mě kupředu moje nedočkavost a potřeba dělat věci pořádně, takže mi vůbec nevadil mizernej plat ani 12 hodinová pracovní doba. 

Vedle té touhy a přemotivovanosti jsem měla ale určitě i velké štěstí na setkání se správnýma lidma ve správný čas. Hodně mi pomohli i kamarádi, co byli kadeřníci už delší dobu a předávali mi svoje zkušenosti a věřili ve mě. Každou příležitost a výzvu jsem přijala, vrhala jsem se do věcí, které byly zdánlivě daleko za mými možnostmi, ale jak se říká – sky is the limit. Po roce a půl jsem s přeplněným diářem musela přestat přijímat nové klienty a došlo mi, že další krok je jednoznačně vlastní kadeřnické studio. Ze 3000 Kč měsíčně se stal obrat, při kterém jsem si myslela, že si na vlastní kadeřnictví zvládnu našetřit sama. No, realita byla výrazně dražší sranda, a tak jsem odcupitala poslušně do banky. Já, která má osypky ze závazků. (smích)

Důležitější ale je, že od začátku, kdy se mi kadeřnictví začalo rodit v hlavě, jsem toužila po týmu kadeřníků, co budou k vlasům přistupovat stejně zodpovědně a s láskou jako já, kteří budou všichni individuálními umělci a zároveň se budou umět vzájemně podpořit a pomoct si. A splnilo se. Mám vedle sebe 3 boží kadeřnice, se kterými se neustále vzděláváme, o vlasech si povídáme i po práci u piva a všechny nás to moc baví. Jsem za to moc vděčná.

Od ledna ještě k tomu školím pro můj největší vzor – kadeřnického vizionáře Guye Tanga, se kterým jsem se i díky tomu měla letos v létě příležitost osobně setkat v jeho domovském Los Angeles. Ty barvy a produkty, co se svým týmem vynalezl, jsou fakt skvostné. Mám radost, že jsem něčeho tak velkého součástí.

V kadeřnickém světě jsi jedna z nejinformovanějších, co se světových novinek týče. Kde bereš kadeřnickou inspiraci a kde hledáš nejnovější trendy?

Inspiraci beru nejvíc na Imstagramu, kde sleduju svoje oblíbené kadeřníky z celého světa. Je kouzelné, že díky tý malý placičce můžeme koukat pod pokličku někomu, kdo je třeba i na druhé polovině zeměkoule. Moje velké plus je, že mluvím plynule anglicky, a tak jsem se hodně naučila, i když je to docela legrační, z YouTube. Nejvíc inspirace získávám právě od zmíněného Guye Tanga. A to je teda i věc, co mě inspirovala k tomu začít točit videa. Chci, aby i kadeřníci, co nemají víc jazyků, měli možnost se na této platformě učit. Jinak moc děkuji za poklonu.

Co je teď největším trendem v kadeřnictví a co je naopak tvojí největší noční můrou, co se vlasů týče?

Největším trendem je stále ještě balayage, a vůbec mi to nevadí. Konečně se taky víc a víc lidí odhodlává k výrazným barvám, trendem bych to ale ještě nenazývala. Noční můra? Nerovnoměrné zesvětlení nebo nerovnoměrně nanesená barva. Obzvlášť ta z krabičky z drogerie. To se pak hodně těžko napravuje.

Pořádáš různá školení, která jsou, předpokládáme, hlavně pro zkušené kadeřnice. Přemýšlela jsi o školení i pro veřejnost bez kadeřnických zkušeností?

Moje školení jsou pro zkušené i nezkušené kadeřníky. Na školení jsem už měla i holky, co se ještě ani nevyučily, ale složily se a jely spolu do Prahy na moje školení. To mě hrozně potěšilo. Školení pro veřejnost bez kadeřnických zkušeností dělám zadarmo prostřednictvím svého YouTube kanálu.

Kromě školení rady sdílíš i na Instagramu a na zmíněném YouTube. Jak jsi na to, že použiješ právě sociální sítě pro jakousi osvětu v tomto odvětví, přišla a nebojíš se třeba, že zákaznice pak budou chodit se zkaženými vlasy, protože se jim to doma nepovedlo podle jejich představ?

Klientky a svoji práci na jejich vlasech si fotím úplně od svého začátku. Nejdřív jsem si to fotila pro sebe, abych viděla svůj pokrok, potom jsem fotky začala používat do klientských karet, a když se mi něco fakt líbilo, pochlubila jsem se s tím na svých sociálních sítích. Asi by mě tehdy nenapadlo, že bych to s těma fotkama dotáhla až na inspiraci tisíců lidí. Vzpomínám si, že jsem měla problém se přehoupnout přes 700 sledujících a hrozně mě to štvalo. Přišla jsem na to tak nějak přirozeně, tehdy to bylo tak, že buď se na svým profilu chlubíte svým životem, nebo tím, jak vypadáte. Můj život začal být jenom o vlasech, tak jsem to tam začala sdílet. (smích) A dělat skrze to osvětu jsem začala ve chvíli, kdy jsem už nestíhala odpovídat na dotazy a řekla jsem si, že by bylo fajn je zodpovědět veřejně. 

A zkažené vlasy? Já nedělám návody, jak si barvit vlasy doma, a pokud někdy na něco takového přistoupím, budou to techniky, kterýma si vlasy nezničíte. Pokud máte na mysli to, že sdílím receptury, tak to dělám čistě pro své kadeřnické kolegy, nikoliv jako návod, jak si udělat doma vlasy. Věřím tomu, že když mí sledující vidí všechny ty složité postupy, ani by je nenapadlo to zkoušet sami doma. (smích) Však ani já si nebarvím a nestříhám vlasy sama.

Tvoje vlasové studio tenpocit už je nějakou dobu naplněno k prasknutí tak, že už nejste schopni přijímat nové zákazníky. Máš třeba v plánu studio rozšiřovat, nebo ti to vyhovuje tak, jak to je?

Na jednu stranu mi to nesmírně lichotí a vyhovuje, na druhou stranu mě moc mrzí odmítat klientky, které touží po krásných vlasech a byly by i ochotné kvůli tomu cestovat ze všech krajů České republiky. Nicméně, studio bude příští rok v lednu slavit teprve 2 roky a za tu dobu se nám podařilo ustálit náš kadeřnický tým. Začínaly jsme ve dvou, teď jsme 4, a nebylo to vůbec snadné. Teď jsme v bodu, kdy tenpocit využíváme na 100 % a máme moc šikovnou manažerku, díky které studio funguje i bez mojí přítomnosti. Budování druhého velkého projektu je tedy skutečně něco, na čem momentálně pracuji. Ještě o tom ale moc nechci mluvit.

Kde na to všechno bereš čas? Zbývá ti také nějaký jen pro sebe?

Ještě jste zapomněli na klientky a na můj e-shop. (smích) Ne, teď vážně. Sestavit si diář tak, abych měla čas na práci a zároveň se z toho nehroutila, mi trvalo asi rok. Když jsem budovala a rozjížděla studio, opravdu byly doby, kdy jsem si uvědomila že jedu už 50 dní vkuse, bez jediného volného dne. A to byly 12 hodinové pracovní doby. A když jsem nepracovala, měla jsem černé svědomí, že bych měla něco dělat, a tak jsem aspoň pracovala na telefonu. Tu dobu jsem, překvapivě, začala mít zdravotní problémy, díky kterým jsem vyhledala akupunkturu, a to se stalo mým prvním a jediným odpočinkem. Skrz čínskou medicínu jsem se postupně naučila oddychnout, zpomalit, dělat si čas alespoň 15 minut na jídlo… Když jsem zjistila, jak to prospívá nejenom mému tělu, ale i mysli, začala jsem si do kalendáře psát jednou za čas “-VOLNO-”, a konečně jsem se naučila k tomu všemu i odpočívat. Zpětně teď můžu říct, že jsem ve svých 24 letech byla na pokraji před vyhořením a jsem strašně ráda za to, že mě moje tělo upozornilo a já ho poslechla. Teď jsou pro mě neděle svaté a práce pro mě ten den neexistuje.

Jaké jsou tvoje nejoblíbenější klidové aktivity, když si potřebuješ na chvíli oddychnout?

Strašně ráda hraju hry na X-Boxu a Playstationu. (smích) Taky moc ráda zpívám, poslouchám podcasty o seberozvoji a občas se začtu i do nějaký knížky o psychologii. Nejradši mám ale poflakování s mým milým, s tím můžu dělat úplně cokoliv, ale hlavně, když jsme spolu.

Na Instagramu ses několikrát vyjádřila i k negativitě a celkově neustálému stěžování si lidí v ČR. Jak s negativitou bojuješ ty? Je něco, co bys ostatním poradila, aby se více dívali na ta pozitiva, než na negativa?

Nevím proč, ale od malička jsem se snažila koukat se na věci z té lepší stránky. Vždycky jsem věřila v kousek dobra, co v sobě každý máme. Ale korunu tomu nasadila kniha Čtyři dohody, která mi asi fakt změnila život. Pochopila jsem, že všechny věci se jenom “nedějou”, ale že my jsme z části jejich tvůrci, a hlavně, že záleží na nás, jak se k té věci postavíme. Pochopila jsem, že nic nemusíme nálepkovat a označit to hned za pozitivní nebo negativní, ale prostě to přijmout jako tu jedinou pravdu a skutečnost, co máme. Není to vždycky snadné, ale je to osvobozující a v mých očích je to jediná cesta ke klidu. A když nezabere tohle, vždycky mi strašně pomůže uvědomit si, že jsem tu jenom na limitovaný čas. Že je super, že jsem se narodila, že jsem se ráno vzbudila a že vůbec mám to privilegium ten problém řešit. My lidi si strašně snadno zvykáme na komfort a spoustu věcí bereme jako samozřejmost. Proto jsou negativní věci stejně důležité jako ty pozitivní, aby nám připomínaly ty dobré a dodaly víc vděčnosti za tu obyčejnost, která je taky krásná. 

Nedávno ses vrátila z Los Angeles. Cestuješ často? Máš radši kratší dovolené někde poblíž, nebo delší dobu ve vzdálenější zemi?

Do LA jsem byla pozvaná pracovně a byl to nádherný zážitek. Jinak bych řekla, že cestuju často, ale chtěla bych cestovat víc. Aspoň 2x do roka pravidelne s přítelem vyrážíme na eurovíkend, každá země a každé město v Evropě je něčím jedinečné, a tady v ČR to máme to doslova na dlani! Moc to mám ráda ale i v Asii, tam jsem se podívala zatím jenom na Srí Lanku a na Maledivy, ale určitě bych chtěla vidět i Vietnam, Thajsko… a mým nejvíc vysněným místem je Japonsko. Tam se chystáme s přítelem na líbánky.

Jaký je tvůj názor na projekt BloggersRE? 

Přijde mi to jako moc zajímavý projekt. Fandím čemukoliv, co spojuje šikovný Čechy a Slováky dohromady a motivuje i mladší z nás k seberozvoji! Máme tu hodně zajímavých tváří, co si zaslouží pozornost. Takže super, jen tak dál. A moc děkuji za hezký rozhovor a příležitost tu být s vámi!

Autor: Kateřina Gregarová (BloggersRE), Fotky: Soukromý archiv Terezy Vlasákové, Editace: Deni Hartmannová (BloggersRE)


LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here