Bloggers RE

“POČET SLEDUJÍCÍCH O ČLOVĚKU VŮBEC NIC NEŘÍKÁ,” ZASTÁVÁ VERONIKA KRAKEŠOVÁ


Blogerka, copywriterka, podcasterka nebo linkbuilderka – to a ještě víc je pětadvacetiletá Veronika Krakešová, kterou můžete z online prostředí znát i jako “Ztracenou v Praze”. Co nám Verča prozradila o blogování, které nezná jen z pohledu blogerky? Jaký je rozdíl mezi psaním na vlastní blog a copywritingem? Jak se dostala k nahrávání podcastu a co ji přivedlo do agentury GetFound? Nejen to jsme s touto slečnou, kterou na ulici rozhodně nepřehlédnete, rozebrali…

Veru, tak činorodého člověka, jako jsi ty, aby jeden pohledal. Prozraď nám, kým a čím vším vlastně aktuálně jsi?

(smích) Jsem ráda, že tak na někoho působím, ačkoliv realita je taková, že hodně času trávím na YouTube a Netflixu. Každopádně jsem obyčejně neobyčejná holka z Prahy, které bylo tento rok 25 let. Jsem už stará škeble. (smích) Abych použila nějaké nálepky, jsem blogerka, podcasterka v Ještě jednu prosím, copywriter, linkbuilder (ani mě nenapadlo, že to jsem, ale prej tu práci fakt dělám (smích)), uzavírám spolupráce s blogery a hlavně jsem nadšený kočkař. Mezi mé koníčky patří cvičení, focení, hodně easy šití, poslech hudby, kreslení v iPadu a taky sběr tetování.

A taky bych měla zmínit, že jsem introvertní stydlín, což moc lidí nechápe, protože se tak neprezentuju. 

Pojďme si nejdříve popovídat o tvém blogu, který spatřil světlo světa už v roce 2013. Jak bys zpětně popsala svou blogerskou cestu a jaký vývoj vnímáš v blogerské sféře obecně za dobu, co jsi její součástí?

Ty jo, ani nevím, jak bych ji popsala. Přijde mi, že jen líp píšu. (smích) Co se u mě změnilo, je to, že jsem na blogu víc otevřená a upřímná. Občas se bojím, že někoho naštvu, protože mé názory jsou někdy takový… výstřední. Já jsem na to zvyklá, i moji přátelé, ale sem tam se musím promyslet, co napsat. Taky jsem se rozhodla, že budu psát tak, jak mluvím. Střídám spisovnou češtinu s nespisovnou a občas zazní nějaké sprosté slovíčko. Ale já taková prostě jsem.

Co se týká ostatních, pozoruju, že existuje opravdu hodně blogů. A to je podle mě dobře. Psaní zabere čas, je to náročnější než fotka a pár znaků na Instagramu. Proto blog cením o poznání více. Vůbec mi nevadí, že je tolik konkurence. Ani to tak neberu. Jsem ráda, že se můžu inspirovat, hledat zajímavé tipy a obsah. Ačkoliv to je zrovna trochu palčivé téma. 

Hodně holek jsou jak přes kopírák. Já je teda chápu, prostě využívají témata, která zrovna letí. Ale mě to zas tak moc nebaví. Někdy bych od sebe ani nerozeznala dva různé blogy. Čtou populární knihy, nakupují stejné oblečení, koukají na totožné filmy a jejich oblíbená aktivita je cestování. To je samozřejmě super, ale je mi líto, že není blogová scéna více osobní. K tomu člověk asi musí dozrát. A nebo taky ne. Ať si každý dělá, co chce.

Blogování není aktuálně až tak atraktivní záležitostí, prim hrají sociální sítě. Tebe sociální sítě baví také. Jaké výhody podle tebe blogy proti sociálním sítím mají a co mohou naopak nabídnout sociální sítě, ale blogy ne?

No, baví mě, ale zároveň trochu iritují díky nesmyslným algoritmům. (smích) Nejsem vůbec schopná je pochopit. Pořád se to mění a já nestíhám. Každopádně blog lidem nabídne delší text, a to je hlavní. Ten obsah utkví mnohem déle v paměti. Fotku vidíte třeba 5 vteřin a jdete dál. Na blogu můžete být velmi osobní a víc se lidem dostat pod kůži. Propojení blogerů je mnohem lepší než instagramerů. A to bude právě tím, že se lidé navzájem lépe odhadnou a tolik se nestydí. Já jsem třeba díky blogů našla několik kamarádek a jsem za to strašně vděčná.

Sociální sítě nabízí okamžitou zábavu, zabití času. To je jejich výhoda. Zapnete si aplikaci a jedege. A jedete a jedete. Nemusíte moc přemýšlet, jen srdíčkujete, případně ukládáte obsah do sbírek. Mé srdce bude mít navždy blog. Je to platforma, kde se můžu pořádně vyřádit. 

Snažíš se nějak o to, aby byl tvůj blog i v této době co nejatraktivnější, nebo sázíš jednoduše na to, že když budeš psát od srdce, tak si své čtenáře najde? A jak moc využíváš sociální sítě k propagaci svých článků? Myslíš, že už se bez toho dnes blogeři neobejdou?

Ty jo, zrovna teď řeším titulky a descriptions. To je hrozně důležitý, a přitom o tom menší blogeři moc neví. Co se týká atraktivnosti… Já to mám asi hodně napůl. Snažím se mít dobře rozdělené texty, zvýrazňovat a používat nadpisy. Formátování textu je hrozně důležitý. Já například nechápu trend psaní na prostředek. Z takového blogu okamžitě odcházím a ani mu nenabídnu spolupráci. Pro oči je strašně namáhavý takový text číst, není to pro nás vůbec přirozené. A na druhou stranu jsem trošku prasák. Jak už jsem říkala, hodně střídám spisovný a nespisovný text, což věřím, že občas někoho ruší. Ale bohužel jsem to já a nechci se toho vzdát. Ale myslím, že moji čtenáři to vlastně dost cení, protože mi chodí fakt moc pěkné komentáře. 

Vím, že jste se ptali na atraktivnost témat, ale to jsem už zodpověděla v druhé otázce. Myslím, že atraktivnost textu je stejně důležité téma.

Propagace článku na sockách je neuvěřitelně nápomocná. Dělalo se to, dělá se to a bude se to dělat. Kdo to nedělá, o hodně přichází. V dnešní obsahové džungli není možné své články nepropagovat. Pokud píšete hodně užitečné téma, tak se teoreticky můžete spolehnout na klíčová slova, ale je to kravina a velký risk. Propagovat a propagovat. Existuje neuvěřitelné množství skupin na Facebooku, což je naprostá paráda. Já díky tomu hledám blogy, se kterými později chci spolupracovat. A samozřejmě díky tomu nacházím články, které si chci přečíst.

Jednu technickou. Dejte si na blog Pravidelné čtenáře. Díky tomu se vašim čtenářům zobrazíte v Seznamu četby na Bloggeru. To generuje jednotlivá přečtení. U koho to nevidím, tomu to hned radím. Najdete to v kartičce Rozvržení.

My v BloggersRE se snažíme propojovat či edukovat všechny online tvůrce bez rozdílu počtu jejich sledujících nebo platformy, na které tvoří. Jaký je tvůj názor na to, co děláme? Je něco, co na našem projektu oceňuješ, a naopak něco, co ti na něm chybí?

Já hodně, ale opravdu hodně, cením, že propojujete i ty, kteří nemají tolik sledujících. Zprofanovaní blogeři už toho řekli tolik… Já se ráda dozvím o lidech, kteří tolik sledujících nemají. Počet sledujících o člověku vůbec nic neříká. 

Nechávám si od vás posílat e-maily s novými rozhovory, ráda si je čtu. Jediný, co mi chybí, je víc českých článků. Já mám slovenský jazyk ráda, ale nejsem moc schopná ho číst. (smích) Ale když je článek zajímavý, tak to překousnu. A pokaždé jsem nakonec ráda! (smích) Jo, a taky mi přijde cool, že máte vlastní presety.

Psaní se nevěnuješ jen v rámci blogu, děláš i copywriting. Jak a v čem se psaní článků na blog a psaní pro klienty liší?

Tím, že v nich nejsem sprostá. (smích) Texty pro klienty jsou propracovanější. Je to samozřejmě mnohem náročnější aktivita, jelikož zabere dost času a mentální kapacity. Dokážu za den napsat víc článků pro sebe než pro klienty. Nemůžu si dovolit gramatické a pravopisné chyby. Proto text prochází větší kontrolou a celkovou předchozí rešerší. Své články nemusím podkládat zdroji, prostě je píšu s radostí a otevřeným srdcem.

Jaké vlastnosti by podle tebe rozhodně měl mít dobrý copywriter? A setkáváš se naopak v této oblasti s nějakými nešvary?

Nejdůležitější je mít určitý vztah k jazyku. Nemusíte být 100% korektor, ale nemůžete tam sypat jednu chybu za druhou. To prostě nejde. Velmi dobré je se sebevzdělávat. Ukládat si užitečné články, pročítat si češtinářské poučky a pořád číst. Knihy, časopisy, ale také webovky. Věřte, že se při pročítání webovek hodně naučíte. Zkuste tam hledat hezké slovní obraty, dobré nápady, ale i chyby. Je tam špatný syntax, chybí čárka nebo je tam špatné i/y? 

Setkávám se s jedním nešvarem, který mě fakt trápí. A to nízká hodinovka! Děsně se tím kazí trh. Když to umíte, zvyšte cenu. Přemýšlejte nad tím, jestli vám stačí stovka na hodinu. Podle mě ne. Copywriting není lehká práce. Copík musí být kreativní, ale zároveň pečlivý. Většina lidi nešvihá texty jak na běžícím pásu. Pár vyvolených možná ano, ale je jich opravdu málo.

Jak se vlastně takový copywriter živí? Jak si ty hledáš klienty a zakázky? 

Já mám štěstí, že jsem v marketingové agentuře. Zakázky mi chodí díky klientům, co si nás najmou. Takže mám zakázky díky mým milovaným kolegům. Ale zakázky si hledám i sama. Většinou je to přes copy zaměřené skupiny, kde se denně objevují nové poptávky. To je super, ale je tam opravdu velká konkurence. Během chvilky je všechno zaplněné. Člověk musí mít ostré lokty a trochu žít stylem “fake it till you make it”. A to já moc neumím, takže mi to většinou někdo vyfoukne. (smích) A pak jsem smutná a zpochybňuju se. Ale to je život, člověk se to musí naučit, je to marketing. Marketing je živý a náročný, vydrží jen ti nejsilnější. (smích)

S velkou oblibou se již nějaký čas setkávají podcasty, ty sama máš jeden také „na svědomí“. Co tě jakožto holku, jejíž doménou je psané slovo, přivedlo k formátu, který je založen na slově mluveném?

Ano, máme s holkama podcast Ještě jednu, prosím. Heleďte, já jsem hrozně ukecanej člověk. Sice jen s lidmi, které mám ráda, ale jsem. A myslím si, že mě k založení podcastu dovedlo sebevědomí a pocit, že mám poměrně chytrý myšlenky. Jsem otevřená, upřímná a díky četným aktivitám na netu i rádoby schopna mluvit o mnoha tématech. Hodně se vyptávám, čtu fóra, pomáhám najít řešení pro kamarády, takže jsem získala mnoho zkušeností a tipů. Mám neukojitelnou potřebu radit, takže to jinak dopadnout asi nemohlo. (smích)

Co je hlavní „message“, kterou se snažíš prostřednictvím podcastu předat? A co je vlastně hlavní „message“ celé tvé tvorby?

Ty jo, máme vůbec s holkama nějakou message? Asi chceme lidem zpříjemnit den. Nehrneme se do odborných témat, protože máme každá vystudováno něco jiného. Snažíme ukázat, že podcast a rozhovor můžou vést i holky, které se vůbec neznají. My jsme se fakt neznaly. Holky se poprvé viděly na kafču a podruhé se šlo fotit. Já jsem ani na té první schůzce nebyla a rovnou šla fotit. (smích) Docela vzrůšo, ale díky tomu jsem našla super kamarádky. Člověk by měl být otevřený, ukazuje mu to dveře do neznámých situací a do cizích srdcí. A to mě jako člověka milujícího přátelství extrémně baví.

Nutno zmínit, že naši českou a slovenskou sféru online tvůrců znáš i z druhé stránky, kterou je stránka marketingová, protože pracuješ pro agenturu GetFound. Prozraď nám, jak ses k této práci dostala a co vše v rámci ní děláš?

Ty jo, to byla dost náhoda. Jak jsem říkala, jsem přátelská. Ráda se setkávám s lidma, které neznám. Jednou napsalo jedno děvče (ahoj Kačí) do blogerské skupiny, jestli jsou tam nějaké blogerky z Prahy. A já se přihnala a jak jsme si psaly, přišlo se na to, že její přítel nějakého copíka hledá. A to mě zaujalo, ona mi s Adamem sjednala schůzku a bylo to. Prvně jsem tam dělala jen pár úkolů. Nebyla jsem součástí firmy. A pak jsem na konci prázdnin (školy) nadhodila téma, že od září nebudu mít kvůli práci asi tolik času. Lehká manipulace. (smích) Adam mi hned nabídl práci u něj. Díky bohu! Nevím, co bych jinde dělala. Jsem v klučícím prostředí, což je nejlepší na světě. Žádný hroty, pomlouvání, nic takového. Přijdu si jak v peřince, a to mě opravdu baví.

A dělám tam to, co jsem říkala v první otázce. Copywriting, linkbuilding a spolupráce s blogerkami. Jedna funny story. Já jsem asi několik měsíců před poznáním Adama s GetFoundem spolupracovala jako blogerka, dokonce jsem přes ně málem dostala práci u jednoho z našich klientů. Spolupráci zařizovala tehdejší kolegyně Iva a já samozřejmě absolutně neřešila, co je to za firmu. A o 6 měsíců později jsem tam shodou náhod začala pomalu pracovat. Nechápu. (smích) Díky bohu za náhody, protože kde chodím, tam kluky chválím. 

Vnímáš nějaké výhody vyplývající z toho, že stojíš na „obou stranách barikády“?

Rozhodně. Dokážu pochopit, že se článek musí určitou dobu psát. Že to není tak, že dostanete produkt a hned za dva dny vyjde recenze. Focení a následná editace fotek také zabere čas. Proto jsem dost vlídná a nebuzeruju. Jenže na druhou stranu zase vím, že napsat článek až za 5 týdnů je opravdu přehnaný. Takže mě občas rozčiluje, když jsou s odevzdáním článku takové problémy. Většinou se s holkama snažím domluvit, protože ani tak nechci buzerovat. Sama to nemám ráda, takže se toho vyvaruju.

Kam aktuálně směřuješ? Máš nějakou svou profesní vizi a cíle, které by sis ráda splnila?

No 100%! Hrozně moc bych si přála najít dlouhodobou pracovní spolupráci. Moc ráda bych vedla socky a pomáhala hledat spolupráce menším firmám, které nemají peníze na agentury. Taky bych ráda našla lehce punkovou firmu jako je třeba WOOX nebo Girls without clothes a psala jim popisky na webu. Chtěla bych se v textu pořádně vyřádit.

A nadále chci mít možnost dávat spolupráce menším blogům, protože mě ta jejich radost extrémně naplňuje. Jednou jsem se snad i rozbrečela, když mi blogerka napsala, že takhle by spolupráce měl vést každý a že je strašně spokojená. Naštěstí mám s blogerkama opravdu dobrý vztahy a jsem moc ráda, že jim nepřijdu jako robot a vlastně se trochu virtuálně kamarádíme. Myslím, že pár z nich chci i potkat osobně, protože vím, že si sedneme. Zdravím Lucku z moodytime.cz! (smích) S tou jsem spolupracovala a zrovna včera jsme šly k její ségře na kickbox.

A taky chci už navždy zůstat v GetFoundu, je to srdcovka.

Autor: Deni Hartmannová (BloggersRE), Fotky: Sociální sítě Veroniky Krakešové, Editace: Deni Hartmannová (BloggersRE)


Bloggers RE

Máš blog, Instagram nebo YouTube? Jsme platforma, která spojuje online tvůrce a influencery z Česka a Slovenska. Přidáš se taky?

1 komentář

10 TIPŮ, JAK VYLEPŠIT SVŮJ INSTAGRAM A SPOLUPRACOVAT SE ZNAČKAMI

10 TIPŮ, JAK VYLEPŠIT SVŮJ INSTAGRAM A SPOLUPRACOVAT SE ZNAČKAMI

X