Bloggers RE

“HLÁSAT VŠUDE, JAK SE MÁM RÁDA, JE IN,” ŘÍKÁ VLADIMÍRA OSADNÍKOVÁ


Na první pohled by se mohlo zdát, že poruchou příjmu potravy si prošel téměr každý a hlásat veřejně, jak máme sami sebe rádi je hrozně IN. Jak se na celou tuhle bublinu dívá Vladimíra Osadníková? Touhle nemocí si také prošla a byla jednou z prvních, která využila právě Instagram, aby otevřela tohle tabuizované téma…

Napiš nám na začátek pár slov o sobě pro ty, kteří o tobě nikdy neslyšeli. Kdo je Vladimíra Osadníková?

Řekla bych, že jsem celkem malá holka z malého města. Není mě moc vidět, ale rozhodně mě je slyšet. Jsem 23letá studentka Filozofické fakulty MU, která žije v Opavě a pracuje v Ostravě. Někteří mě berou jako influencerku z Instagramu, ale sama se tak nevnímám. Nejčastěji si mě veřejnost spojuje s osobní zkušeností s poruchou příjmu potravy. Znají mě jako “tu holku”, která se snaží dělat osvětu o této problematice, pomáhat v této oblasti lidem a využila k tomu mimo jiné také sociální sítě.

Jaký význam má podle tebe slovo sebeláska? Co pro tebe znamená?

Sebeláska pro mě znamená mít sebe na prvním místě. Byť to může znít sebevíc sobecky, tak mít sebe na prvním místě je v podstatě to nejdůležitější. Lidé se ve vašem okolí budou měnit, stejně tak jako věci. Něco přichází a něco odchází, vy tady ale budete pro sebe vždy. Sebeláska je de facto soubor činností, které děláme pro sebe a kvůli sobě.

Troufneš si říct, že se právě teď máš 100% ráda a jsi šťastná? Jaká byla tvoje cesta?

Určitě. Jsou sice dny, kdy se cítím pod psa a všechno je najedou špatně, ale to je normální. Momentálně si žiju svůj malý sen, žiju si svůj život. A co může být víc?!

Moje cesta k tomu byla občas trnitá. Ještě před 8 lety bych si netroufla říct, že jsem šťastná a už vůbec ne, že se mám ráda! Snad díky zkušenosti s mentální anorexií jsem našla cestu k sobě a ke svému životu. Jak jsem již zmiňovala výše, cca 4 roky jsem se potýkala s mentální anorexií. Spadla jsem do toho velmi nenápadně a rychle, snad o to těžší bylo se z toho dostat. Někdy v procesu uzdravování (cca 4 roky zpět) jsem si uvědomila, že se veřejnost dívá na lidi s ppp skrz prsty. Jako by to téma bylo tabu. Cítila jsem potřebu to změnit. Od mala jsem byla taková, že co jsem si v hlavě umanula, že chci dokázat, tak jsem si za tím šla. Založila jsem na Instagramu profil, kde jsem zpočátku sdílela jen své fotky a postupně si to “osahávala.” Postupem času jsem došla k názoru, že je to silný médium a někdy ve svých 19-20 letech jsem se do toho pustila naplno. Otevřela jsem téma ppp a mluvila o vlastní zkušenosti. Začala jsem pracovat v Anabell a všechno nabralo vlastní směr. V té době jsem se spojila s různými projekty, které se snažily rovněž pozvednout povědomí o této problematice. S trochou dávkou troufalství bych si dovolila tvrdit, že se to povedlo.

Téma sebelásky je tak trochu nový Insta fenomén. Co si o tom myslíš? Neplýtvá se už tak trochu s tímto slovem?

Rozhodně se tím plýtvá. Bohužel na Instagramu vnímám slečny, které hlásají, jak si prošly ppp a jsou zdravé, mají se rády a radí ostatním, co dělat. Bohužel tyto slečny evidentně z ppp venku ještě nejsou a samy by mnohdy potřebovaly pomoc. Mají však obrovský vliv a pak vzniká velký zmatek v tom, co je teda sebeláska, jak vypadá apod. Možná to je i důvod, proč jsem s tímto na svém profilu skončila. Přijde mi, že mít zkušenost s ppp se teď nosí a hlásat všude, jak se mám ráda, je in. Všeho moc škodí a tu “škodnou” vnímám tak trochu i zde.

Pracuješ pro Anabell jako peer konzultant a pomáháš klientům s poruchou příjmu potravy. Není to občas náročné na psychiku? Jak si zvládáš od jednotlivých případů držet odstup?

Zpočátku to náročné bylo, ale musím uznat, že mám za sebou skvělý tým, který mě vždy podržel. Nyní pracuji v Anabell také jako sociální pracovník, což znamená, že na to mám školu a nějaké techniky zvládání už mám osvojené. Samozřejmě mám také odbornou podporu, která je při jakékoliv práci s klienty potřebná.

Řekni nám víc o práci pro Anabell. Jak to u vás chodí a jak se k vám člověk může přidat?

Začala jsem pracovat na pozici peer konzultanta, tehdy to byl zcela nový projekt. Tehdy jsem klasicky přišla na výběrové řízení a vybrali mě. Nyní jsem na pozici sociálního pracovníka tzn. že musím mít vystudovanou vysokou školu. U nás pracuje řada odborníků jako jsou psychologové, nutriční terapeuti, sociální pracovníci apod. Mimo to máme spoustu externistů a snažíme se o komplexní podporu a péči pro klienta. Přidat se k nám lze ve chvíli, kdy Anabell hledá někoho na určitou pozici, nebo se stát dobrovolníkem.

Svět dokonalých těl a životů na sociálních sítích zamotal hlavu mnohým z nás. A často holky, ale i kluky, dožene právě k poruchám příjmu potravy. Dá se tomu podle tebe vůbec vyhnout? Co můžeme udělat proto, aby nás to nepohltilo?

Bohužel je to tak, ta dokonalost na nás kouká všude. Asi je důležité se zeptat sám sebe, jak se na sítích cítím a co mi to přináší, nebo naopak bere. Sebereflexe je nutností. Je potřeba myslet na to, že sociální sítě jsou tady pro nás a ne my pro ně, takže nemusíme dělat věci jen proto, že jsou momentálně cool. Zároveň je důležité mít neustále v hlavě, že to, co vidíme na Instagramu, ještě nemusí být pravda. Každý z nás je člověk člověčí, který má své přednosti, ale také chyby. Tohle je třeba vštěpovat už malým dětem do hlav!

Jaká je pravděpodobnost, že člověk do poruchy příjmu potravy spadne znova?

Tady si netroufám ani hádat. Je to dost individuální, mnohdy se člověk může nacházet v nějaké klidové fázi a pak prostě přijde relaps a někdy se vyléčí “navždy”.

Kromě práce ještě studuješ a jsi samozřejmě aktivní na sociálních sítích. Co ráda děláš, když máš zrovna chvilku?

Miluju sport a přírodu. Ráda taky zajdu do fitka vypnout hlavu, chodím na procházky s pejskem, ráda čtu nebo sleduji filmy a seriály. Ale pravdou je, že toho času moc nemám.

Jak jsi na tom aktuálně se sportem a přístupem k jídlem?

Jak jsem zmiňovala – sport miluji. Chodím do fitka cca 3-4x do týdne. Mé cvičení ve fitku není o zvedání činek, ale spíše o komplexním procvičení těla, snažím se zapojit celé tělo a cvičit funkčně. Když je příznivé počasí, ráda si zajdu zaběhat.

Co se týká jídla, tak to miluju. Opravdu dokáži ocenit kvalitní jídlo a ráda si někam zajdu na oběd, večeři nebo snídani. Stravuji se cca 4x denně, ale v žádném případě si nepočítám kcal, nevážím si jídlo a nijak si ho nekontroluji. Snažím se jíst intuitivně, vyváženě a zdravě, což ale neznamená, že si nedopřávám nějaké dobroty. Miluji sladké a jednoduše si jej neodpustím. Nepohrdnu ale ani dobrým burgerem.

Jsi milovník snídaní. Co nejraději snídáš a máš nějaký snídaňový rituál?

Moje nejoblíbenější snídaně jsou míchaná vajíčka. Klidně i nějaká fancy – šunka, sýr, jarní cibulka, domácí fresh, a k tomu buď čerstvý croissant, nebo domácí celozrnná bábovka a dobrý latte. Rituál asi úplně nemám, ale je pravda, že bych z domu bez snídaně nikdy nevyšla. Mám ráda, když mám na jídlo čas a na snídaně především, takže si klidně i přivstanu, ať se stihnu v klidu nasnídat.

Co říkáš na náš projekt BloggersRE? Slyšela jsi o nás předtím, než jsme tě oslovili?

To víte, že váš projekt znám! Četla jsem si od vás i několik článků, díky kterým jsem narazila na nové inspirativní lidi. Přijde mi to jako smysluplný nápad. Vnímám to asi jako místo, kde najdu různá témata a osobnosti najednou, což je velký bonus.

 

Autor: Martina Bartošová (BloggersRE), Fotky: Sociální sítě Vladimíry Osadníkové, Editace: Deni Hartmannová (BloggersRE)


Bloggers RE

Máš blog, Instagram nebo YouTube? Jsme platforma, která spojujeme online tvůrce a influencery z Česka a Slovenska. Přidáš se taky?

Přidat komentář

Instagram @bloggersre

Náš Instagram