Je těžké uvěřit, že tahle milá a věčně usměvavá blondýna, která srší energií, neměla vždy na růžích ustláno. Je tomu už pár let, kdy propadla cvičení a zdravému životnímu stylu. Vyřešila si šrámy z minulosti a dnes je vyrovnanou maminkou malého Olíčka. Hodně věcí ze života sdílí nejen na svém Instagramu, ale i blogu. I tak ale neutekla našim zvídavým otázkám!

Míšo, řekni nám na úvod něco málo o sobě. Kdo je Zdravá Blondýna?

Já většinou říkám, že jsem máma, žena, co miluje zdravý životní styl a vlastně obecně zdravý přístup k životu a mateřství, ale neberu se zas tak vážně, proto ta blondýna. Tohle pojmenování vzniklo, když jsem přemýšlela nad tím, jak pojmenovat svůj blog.

Jak dlouho ti trvalo dostat se po porodu zpět do formy?

Myslím, že to šlo celkem ráz na ráz. Z porodnice jsem se vrátila o 10 kg lehčí, pak už zbývala jen 2 kg, ale problém nebyl s váhou, spíš s pevností a tvary. Chodila jsem každý den na svižné procházky do přírody s Olíčkem v kočárku nebo v nosítku. Byl to takový náš ranní rituál a jakmile jsem našla fitko, kam mě pustili i s Olíčkem a s kočárkem, začala jsem makat o něco tvrději. Ale v zásadě si myslím, že vrátit se do stejné formy, jaká byla před otěhotněním, teda pokud v průběhu těhotenství nevymizí z jídelníčku všechna racionalita, není až takový problém. Určitě doporučuji se dostat do formy co nejdříve, protože fyzická kondice mateřství v mnoha ohledech zjednodušuje – nebolí vás záda z nošení, máte fyzičku na to, abyste mohli běhat za čerstvě chodícím děťátkem a podobně.

Co všechno jsi pro to dělala a vlastně asi pořád dělaš, aby ses cítíla dobře a fit?

Já se stále snažím najít ve svém životě vyváženost mezi pohybem, ideální stravou a relaxací. Je to pro mě neustále se měnící proces, protože jako máma svůj režim do značné míry podřizuji tomu, jak se vyvíjí Olíčkův život. Všechno si žádá svou časovou dotaci, a aby mě dlouhodobě můj styl života naplňoval, uvědomuji si, že se nesmím dostávat pod tlak. Bez pohybu, vyvážené stravy, řádné dávky vitamínů a dalších potřebných živin, duševní relaxace a hlavně mateřství si svůj život nedovedu představit.

Přistupuješ k Olíčkovi jako k individualitě. Respektuješ jeho osobnost a do některých věcí ho prostě nenutíš. Třeba do nošení čepice. Jak se vyrovnáváš s reakcemi konzervativnějších maminek, kterým se na Instagramu určitě nevyhneš?

Takových zkušeností mám naštěstí minimum. A když už se nějaký takový komentář nebo zpráva objeví, snažím se to nebrat osobně. Není to až tak o mně, jako spíš o autorovi kritiky. Svým komentářem ukazuje svůj vlastní přístup k životu, který je zkrátka odlišný od toho mého. Pro mě je důležité, že vím nejlépe, jak svůj život žiju a nikdy nebudu moci v rámci sociálních sítí plně předat vše tak, abych si z pohledu všech ostatních své chování „obhájila“. Smysl sdílení vidím v něčem jiném.

A s tou čepicí. Na to jsem pár zděšených zpráv dostala, to je pravda. Dokonce jsem na to téma napsala článek. Ale když máte nenáchylné dítě k nemocem, kterému skvěle funguje vnitřní „topení“ a k tomu všemu nesnáší čepice, nemusíte to prostě hrotit.

Je něco, co přeci jen Olíčkovi nedovolíš? Kdy jsou chvíle, kdy jsi ty ta, kdo má poslední slovo?

Určitě ano. Já žiji Olíčkův život s ním a poskytuji mu zázemí, kryji mu záda, podporuji ho a obklopuji láskou. Vytvářím mu ale též mantinely, které je třeba akceptovat a časem pochopit jejich význam. Je škoda, že v dnešní době většina lidí vnímá jen tu klasickou výchovu jako správnou a všechny ostatní směry považují za nefunkční a rozmazlující. Doba se ale změnila, stejně jako jsme ochotně přijali všechny vymoženosti, které přinesla, mohli bychom se zastavit a přijmout i nové směry výchovy. Minimálně si o nich zjistit více.

Jak se stravujete? Snažíš se už od dětství Olímu vštípit základy zdravého stravování?

Já jsem se o zdravý životní styl zajímala už dlouho před tím, než jsem otěhotněla a stala se mámou. Dává mi smysl pečovat o svou tělesnou i duševní schránku a snažím se tuhle filozofii předat i Olíčkovi. Myslím, že první tři roky jsme zvládli luxusně. To, co je vám vlastní, dítěti předáte celkem snadno, protože nejvíce si děti berou nápodobou.

A co vy a sladkosti? Určitě Olí nějaké dostává minimálně od babiček…

Občas dostává, když byl menší, tak i ochutnával a většinou plival. Teď už přesně ví, co má rád a co ne. Když se stane, že občas přeci jen ujede, nevadí mi to. Má skvělý základ, tak si může dovolit ho občas okořenit nějakou tou parádičkou. To ale platí až od doby, kdy byl rozjedený. V rámci prvních příkrmů a pak navazující stravy jsem byla mnohem opatrnější.

K mateřství přistupuješ velmi intuitivně. Kde se to v tobě vzalo? Věděla jsi už v průběhu těhotenství, že chceš mít tento přístup?

Já jsem jen věděla, že chci dělat některé věci jinak, než jsem ve svém dětství zažívala já. Zbytek přišel sám. Myslím, že nejdůležitějším krokem bylo to, že jsem si vyřešila mnohé šrámy a změnila některé vzorce chování z minulosti, přijala svou podstatu a získala tak vnitřní klid a důvěru v sebe sama. Možná to zní esotericky, ale já to celé pojímala spíš racionální cestou. Obecně myslím, že jakmile se žena vnitřně „opraví“, automaticky získá harmonii a vnitřní klid, který je v mateřství nenahraditelný.

Olí už chodí do školky. Jak se mu tam líbí? Zažili jste si také chvilky breku, kdy se mu tam nechtělo?

Já jsem si původně myslela, že budu s Olíčkem čtyři roky na mateřské. Ale on si nakonec řekl ve 2 a půl letech, že chce do školky. Měl potřebu se socializovat, miluje být v kolektivu dětí a do školky se vždy těšil. Chvilky breku jsme zažili v období vzdoru, o tom jsem teď psala na blogu. Potřeboval být se mnou a nechtěl se loučit. Důvodem ale nebyla školka jako taková. Ale i tohle období jsme společně zvládli.

Jaký máš názor na malé děti a elektroniku – tablety a telefony, kterou jim rodiče často dávaji jako způsob, jak je nejsnadněji zabavit?

Nemyslím, že je problém přímo v tabletu. Potíž vnímám v tom, když dáte dítěti tablet s očekáváním, aby se samo zabavilo, „uklidilo“ a bylo potichu. Dítě se automaticky uzavře do své vlastní bubliny a přestane vnímat okolí. Přestane sdílet, socializovat se, je samo bez fyzického kontaktu. Když se to děje často, pak myslím, že opravdu vzniká problém.

Jedním z největších úkolů rodiče je, aby naučil své dítě socializovat se, navazovat vztahy. V prvních čtyřech letech života je to klíčové. Co se v tomto čase zanedbá, se už velmi těžko dohání. Odborníci se shodují na tom, že nás to téměř nezvratně ovlivňuje po zbytek života.

Když si vezmete dítě na klín a společně se díváte na pohádky, komentujete je a smějete se, nevidím na tom vůbec nic špatného. Stejně tak nevidím nic špatného na tom, když se dítě dívá na pohádky např. při cestování autem, čekání na úřadech nebo ve chvílích, kdy rodič potřebuje čas na dočerpání energie.

Pro mě je důležité, že jakmile nabídnu Olíkovi alternativu – jinou činnost, procházku, hru, skočí po ní a tablet zahodí. To je myslím si fajn ukazatel, že je vše ve zdravých mezích.

A co nějaký sourozenec?

Mým velkým snem jsou dvojčátka, tak uvidíme, zda se mi přání splní. Teď se ale soustředíme na o něco hmotnější projekt, a to je naše nové bydlení.

Znala jsi náš projekt BloggersRE před tím, než jsme tě oslovili? Co na něj říkáš?

Ano, znala a myslím, že je to skvělý projekt. Propojuje, inspiruje, sdružuje, takové komunity dnešní doba potřebuje.

Autor: Martina Bartošová (BloggersRE), Fotky: Sociální sítě Michaely Kopkové, Editace: Deni Hartmannová (BloggersRE)


LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here