ROZLOUČENÍ S NĚKÝM BLÍZKÝM


Autor: Miroslava Francis, maminy-international.org

Už to budou skoro 3 týdny, co umřela jedna má blízká kamarádka, chtěla jsem napsat tento článek hned ze začátku, ale neměla jsem se k tomu. Smutek byl silnější a já hledala správná slova. Nikdy není lehké se vyrovnat se smrtí někoho blízkého a hlavně, když ani netušíte, že se něco děje.

Vezmu to ale od začátku. Poznala jsem Danku v československé komunitě tady v Austinu, když jsme obě byly těhotné. Od prvního okamžiku jsem věděla, že Danka je hodná a skvělá osůbka, která dokáže lidem zpříjemnit den a také je hodně inspirovat. Byla vždy veselá a dokázala přivést lidi k sobě a bavit se. A hlavně byla skvělá máma. Její syn je o pár měsíců starší než moje dcera.

Danka je rozená slovenka a její syn mluví ve třech letech plynule jak slovensky, tak i anglicky, což je hodně práce. Já se moje děti snažím naučit česky, ale mám asi malou trpělivost. Díky Dance jsem se ale hodně inspirovala a snažila se a dál snažím u té češtiny zůstat a nevzdávat to.

Je těžké se smířit s tím, že někdo tak úžasný jako byla Danka tu už není. Ale chtěla bych se i podělit o její finální kapitolu, protože to mi i ukázalo, jakou silnou osobou byla a velmi respektuji a obdivuji její rozhodnutí. A tak se začtěte…

Dance našli před rokem rakovinu prsu, kterou úspěšně odebrali a ona se vydala na cestu k uzdravení. Běhala, stravovala se hodně zdravě, pila mrkvový juice, který ji zabarvil trošku do oranžova. Dokonce si i zaběhla svůj první 5K závod. Měsíc před tím, než nás opustila, se jí ale rakovina vrátila a to ve velmi drastické formě. Zašla si k lékaři s bolestmi břicha a tam jí zjistili, že její játra byla celé nádor a rakovina se začala rozšiřovat do jejích kostí. Doktoři jí dali půl roku života. Každý týden chodila na kontroly a oni jí ten čas se svými milovanými zkracovali a zkracovali, protože rakovina byla až moc agresivní. Dva dny před jejím odchodem ji odvezli do nemocnice a ještě hodinu před jejím odchodem jí dávali několik dní. Danka ale bohužel svůj boj prohrála. Celé tohle se dělo, aniž by někdo z jejích známých a kamarádek věděl, že se něco děje. Podle mě si poslední dny chtěla užít se svým manželem a synkem a pro nás abychom si ji pamatovali tu veselou a věčně usměvavou a ne nemocnou.

Danka nechtěla pohřeb, a tak jsme se pár dní po jejím odchodu sešli a zavzpomínali na všechny krásné chvíle, co jsme s ní zažili. Její manžel a syn jeli až do San Diega a na Den Matek ji rozprášili na její oblíbené pláži a řekli si poslední sbohem.

Nedokážu si představit, čím si procházela, ale jsem ráda, že měla své dva milované kluky po svém boku až do poslední minuty a věřím, že je s nimi i nadále. Opatruje je a usmívá se na ně. Mé srdce bolí pro jejího manžela a syna, ráda bych tu bolest utišila, ale je mi jasné, že ta bolest nikdy nepřejde a jen čas je naučí s ní žít. Já ráda vzpomínám na všechny krásné vzpomínky a stále tomu nemohu, nebo spíš nechci uvěřit.

Na konec tohoto článku bych vás chtěla poprosit, udělali jsme tu veřejnou sbírku, abychom jejímu manželovi a synovi pomohli. Dá se přispět z celého světa, ale pokud nemůžete přispět, chtěla bych vás poprosit aspoň o sdílení této sbírky. www.gofundme.com/danka-c-memorial-fund

Děkuji
Mirka


ZANECHAT ODPOVĚĎ

Vlož prosím svůj komentář
Tvé jméno