Bloggers RE

S MAJESTÁTNOSTÍ LVICE


Autor: Monika Kray, blogmamy.cz

Minulý rok jsme s mužem a našimi pěti dcerami navštívili rodinnou farmu. Součástí tolik potřebné dovolené byla i návštěva Zoo ve Dvoře Králové.

Na tom není nic zajímavého, takže Vám tu nebudu popisovat, jak stáda zeber běhala po trávě, šimpanzí mládě se houpalo na větvi a šakal hlídal své doupě.

Popravdě zvířata, která mě zajímala nejvíce, byli lvi. Od malička mě fascinují, jejich chování nejvíce. Při projíždění částí Safari jsme měli štěstí a jeden velký samec se postavil přímo před naše auto a dokazoval tak, že tato hrdá zvířata zaslouží obdiv.

Mnohem více mě ale zaujaly lvice. Ležely na trávě a dívaly se do dálky. Co jsem si ale uvědomila, když jsem je pozorovala, bylo to, že jsou matkami. Hrdými matkami.

Lvice totiž naprosto bez jakýchkoliv pochybností důvěřují samy sobě. A mě došlo, že dříve tomu tak bylo i u nás.

Jako mámy jsme věřily, že děláme správná rozhodnutí, že naše péče o děti, jakákoliv, je prostě správná. Nepochybovaly jsme o sobě. Až posledních pár let, s vynořením perfektních matek, jsme o sobě začaly pochybovat. Zkoumat, jestli naše děti krmíme, vychováváme a vedeme dle doporučených standardů a jestli neděláme něco špatně. Cokoliv.

Vím, že nejsem jediná, koho takové věci často napadnou.

Když například koupím dceři hranolky, hned se mi vkrade do mysli myšlenka, že to není zdravé a měla jsem si naplánovat čas tak, aby měla zdravý vyvážený oběd. Její radost z hranolek mi to neulehčuje.

Nejhorší na tom ale je fakt, že my všechny občas uděláme nebo řekneme něco, co není podle našich představ, a i když se potom snažíme a děláme vše dobře, jediné, na co myslíme, je ten jeden malý sáček hranolek před týdnem.

Už nevidíme těch sedm zdravých obědů, sedm s láskou nachystaných svačin i snídaní, všechna ta objetí, vystřižení pexesa, i když se nám nechtělo, zavázání bot, zapnutí bundy, oblečení pyžama nebo každodenní čtení pohádky večer před spaním. Jenom ten jeden malý sáček hranolek. A už o sobě pochybujeme.

Čím dál tím víc si uvědomuji, že chybí kolem nás mámy, které prostě řeknou, že to někdy nezvládají. Že ráno vyběhnou s dítětem do školky jen v legínách, ačkoliv nejsou trendy a bez make-upu.

A je to mimo jiné i tím, že vidíme denně spoustu žen, pro které je být mámou tak samozřejmé, jako dýchat vzduch. Nebo to dobře, předstírají. Usmívají se, odskakují od plotny k dítěti, vysvětlují domácí úkoly, další rukou vaří večeři a tak nějak plují na nějakém obláčku štěstí a harmonie.

Dříve si mámy věřily a hlavně věřily, že vědí, co je pro jejich děti dobré. Nepotřebovaly své děti přeměřovat a vážit a posuzovat podle tabulek. Zkoumat, jestli mají přesný počet zubů, otáčí se na bříško ve správnou dobu a úderem prvního roku chodí zdatně a s jistotou.

Krmily své děti podle svého svědomí a řídily se vlastním rozumem. A rozhodně nebyly jejich děti méně šťastné než ty dnes. Se všemi těmi ortopedickými pomůckami, tabulkami, grafy a vývojovými stádii.

Vím to, já jsem jedno z těch dětí.

Nemám ráda články ani rady typu: „Moje dítě nechce mrkev, ještě nechodí nebo nechce být na bříšku, co mám dělat?“

K tomu snad napíši jen jedno.

Dřív se mámy spoléhaly na sebe a svůj rozum. Vnímaly své děti, jejich potřeby, chutě a touhy. Vnímaly také samy sebe jako mámy, jako jediné, které mohou rozumět svým dětem a vždycky věřily, že pro ně dělají to nejlepší.

Dnes mámy samy sebe shazují, nedůvěřují si a pochybují o sobě, k tomu všemu neustále čtou, co by dělat měly a neměly, kdyby jejich děti měly dělat tyhle pokroky, co by neměly jíst, jak by neměly spát a hlavně, jak by se měly správně vyvíjet, aby bylo vše normální.

Každé dítě je jiné, každá máma je jiná, ale místo sledování trendů a tabulek, zkusme nechat sobě i svým dětem čas a klid a nenutit se navzájem do ničeho, co je nám nepříjemné.

Pokud i Vám prádlo visí na sušáku několik dní, zvládáte vařit na dva dny a pak jen ohřívat. A když nestihnete uvařit, protože (a tady je vlastně jedno, jaký důvod máte) zamíříte do pizzerie.

Nahlas říkám, že obdivuji všechny matky, které zvládají pro děti připravit zdravé jídlo 5x denně, absolvovat s nimi zájmové činnosti, mít perfektně uklizeno a večer se usmívat.

Ve středověku by mě určitě upálili na hranici, dnes ale věřím, že nejsem sama a že jednou, budeme zase těmi hrdými matkami, které důvěřují pouze sobě a vědí, že pro své děti dělají to nejlepší, co mohou. Jsou samy sebou.

S Láskou,

Monika💖


MonikaKray

Máma pěti dcer, které jsou úžasné, jedinečné a tvrdohlavé bytosti. Snílek i realista. Nejsem perfektní a vím o tom. Snažím se ukázat ostatním, nebýt perfektní, je vlastně právě tak perfektní, jak by mělo být.

Přidat komentář

Instagram @bloggersre

Advertisement

Náš Instagram

X