VYSOKOŠKOLSKÉ PATÁLIE


Autor: Maddie, fitmaddie.cz

Dnešní článek bude zaměřený opět na mé vysokoškolské patálie. Nebo bych měla říct na budoucí vysokoškolské patálie? No, každopádně – zamotanost zaručená.

Výjimečně nepůjde u této fotky o kávu, i když v té chvíli o ni šlo víc než dost. Kdyby se někdo ptal, tak klasické cappuccino prosím.

U téhle fotky ale jde o tu věc v levém rohu. Víte, já už koupi nového notebooku plánovala asi 3 roky. Poprvé jsem to oddálila s tím, že přeci až půjdu na vysokou školu. Vždyť tak se to dělá. Jenže dva roky ušly rychlostí blesku a nový notebook kde byl, no nebyl. Mezi tím jsem si totiž znárodnila starší ntbk po mém taťkovi, a tak nějak jsme si na sebe zvykli, že jsem na nový už ani nemyslela.

Ani nevím proč, ale tento víkend jsem si z ničeho nic řekla, že ho objednám. A tak tady sedím, píšu na něm článek, a nemůžu si jej vynachválit. Úplně nejvíc mne dostala ta propojenost s mobilem, ať už se to týká emailů, zpráv nebo pouhého plánování. Teď si říkám, proč jsem nezainvestovala už dřív. Ale všechno má svůj smysl, žejo. Třeba by mi s mým štěstím někde spadl, někdo ukradl nebo bych ho někde zapomněla. Což se teoreticky může stát i teď… 😀

KONEČNĚ JSEM SI JEJ OBJEDNALA.

Pořídila jsem si tedy MacBook Air. Už jsem zmínila, že jsem si jej chtěla pořídit při nástupu na VŠ. A ono se tak vlastně i stalo, jelikož teď v září nastupuji na jinou VŠ. Pokud si pamatujete mé série článků z minulého roku o vysokoškolském životě (pokud ne, klikni), tak jsem tam psala právě o tom, jak je ten obor pro mne neznámý. Ale že to přece zvládnu, nejsem žádné béčko. No v druhém semestru přišla krizovka. Nebavilo mě to, neměla jsem chuť se učit, nic. A tak jsem studia v březnu zanechala a hledala si jiné zaměření.

A trvalo to. Přemýšlela jsem, dokonce jsem i zvažovala rok pauzu. Další problém byl, že už většina škol měla uzavřené termíny přihlášek. Takže tralala, sluníčko kytičky a vůbec jsem nepropadala panice.

To samozřejmě zveličuju, já nikdy přísloví “škola, základ života” nebrala doslovně vážně. Ať už to bylo díky mým rodičům, kteří mi za špatnou známku netrhali hlavu, nebo mým ambicím, u kterých vím, že titul není vše.

Mám kamarády, kteří se báli domů kvůli tomu, že se jim nepodařil test. Nebo kamarády, kterým i na střední vše podpřipravovali rodiče, ať už svačinku s obídkem, oblečení na daný den nebo taky kontrolu úkolů. Za tohle jsem já svým rodičům neskutečně vděčná, že se mě i bratra vždy snažili vést k samostatnosti. Nikdy za nás ve škole nic neřešili, zodpovědnost taky nechávali na nás a teď, když jsme starší, vidím, jak moc užitečné to bylo.

Abyste mě ale nechápali špatně, na školu jsem nikdy nekašlala. Vlastně jsem vždy patřila k těm “lepším” ve třídě, tedy hned pod ty, kteří byli fakt moc super mega dobří. Ať už to byli šprti, nebo přirozeně chytří (určitě někoho takového znáte, kdo má prostě rozhled o všem). K těm jsem se fakt neřadila, takové to logické myšlení jsem totiž perfektní nikdy neměla. Naopak můj bratr, to je jiná kapacita. Mozek XXXXXX velký. A já jsem za to vlastně i ráda, jelikož vím, že za ním můžu s čímkoli dojít a on prostě najde řešení.

KAM TEDY NASTUPUJI ?

No to jsem ale solidně odbočila. Teď už se konečně dostávám k tomu, jak jsem se dozvěděla o vysoké, na kterou v září nastupuji. To jsem si tak jednou náhodně zařídila brigádu, která se týkala tisku diplomovek a bakalářek. Asi v druhém týdnu mého brigádničení mi tahle určitá bakalářka přišla pod ruku. Newton college, o tom už jsem slyšela. A shodou okolností tahle bakalářská práce byla jednoho kamaráda, s kterým jsem se dva měsíce zpět seznámila. Neměla jsem ale tušení, že na tuhle školu chodí.

A tak jsem začala vyzvídat, zkoumat obory a otravovat lidi, kteří tam už chodí :D. Protože nesuď knihu podle obalu, že. Zkušenosti lidí řeknou mnohem víc. A co jsem nezjistila, jedna moje dobrá známá minulý rok začala chodit do prvního ročníku. O ní vím, že mi názor řekne stoprocentně upřímný a byla to právě ona, kdo mi dodal ten poslední kousek do skládačky a já si podala přihlášku.

Ano, je to soukromá škola. Sto lidí, sto chutí. Já se k negativním názorům dříve hlásila taky, vždyť si přece zaplatíš vzdělání. Co ale patřilo ke kvalitním argumentům, které mne přesvědčily, byla výuka lidí, kteří v daném oboru několik let chodí. Praktická výuka. Praxe. Interaktivní prostředí s vyučujícími. Spolupráce s vyučujícími. Možnost střídat studium v Praze i v Brně …

Z JEDNÉ ŠKOLY ODCHÁZÍM, TAK PROČ NENASTOUPIT ROVNOU NA DVĚ.

Můj příběh ale stále nekončí. Ještě před podáním přihlásky na NC jsem si podala přihlášku na jiný obor na VUT. Když už jsem ji poslala, v červnu jsem šla na přijímací zkoušky. A dostala se. A tak jsem si řekla, že zkusím skloubit obě dve školy. BLÁZEN, pomyslíte si. Já k tomu mám ale patřičné důvody.

Polovinu předmětů mi uznají z minulého roku, tedy méně práce. Na první rok :D. A taky koleje. Hlavně kvůli kamarádům, které jsem si udělala minulý rok. Nikdy jsem totiž nečekala, že si na VŠ najdu tak podobné lidi, jako jsem já. Za to jsem moc vděčná a chci tím vzkázat tomu, kdo se obává takovéto změny, ať se jednoduše nebojí. Život je změna a dobří přátelé s vámi zůstanou celou vaši cestu, ti chvilkoví odejdou a kdo ví, třeba se z těch nových stanou vaši NOVÍ DOBŘÍ.

A tak jsem tady tedy já, čerstvě dvacetiletá slečna studentka chodící na dvě univerzity. Tedy, budoucí studentka. Určitě se zase za pár týdnů ozvu s updatem, jak mi tento plán (ne)vychází :D.

Teď se musím pousmát, jak moc jsem se o tom neůmyslně rozepsala. On tento článek měl být původně totiž úplně o něčem jiném, jenže se obávám, že už by vám nejspíš explodoval mozek.


ZANECHAT ODPOVĚĎ

Vlož prosím svůj komentář
Tvé jméno