WHY COFFEE?


Autor: Vee, yourvee.blogspot.cz

Občas přemýšlím nad tím, jak bych Vám přirovnala mou lásku ke kávě a proč ji mám tolik ráda. Je to proto, že mě dokáže uklidnit, nastartovat, chutná mi nebo dokáže uvolnit?

Každý máme něco. Někdo má rád kočky, ananas –  vidím ho všude, na oblečení, v obchodech, sošky, na taškách, skleničkách (Proč?), sladké, slané, jídlo, peníze, vlaky, auta, spánek, kosmetiku, cestování, sport, alkohol, déšť, slunce, zimu, léto, školu (Ano, já ji mám ráda.), focení a mnoho mnoho dalších koníčků, věcí, aktivit. A co mám ráda já? Kávu.

A proč vlastně?

V kavárnách bych mohla prosedět hodiny, hodiny a hodiny. Můžu tam sedět jak sama, tak i s přáteli. Obojí mám ráda. Kavárenské prostředíuklidňuje, přináší dobrou atmosféru, cítím se tam bezpečně, dobře a přináší mi dobrou náladu. Nemusím řešit žádné problémy, je to místo, kde si můžu vážně odpočinout. Jakmile vejdu dveřmi kavárny, problémy odejdou z hlavy a zůstanou zavřené za nimi. Vejdu do kavárny bez nich. Objednám si moje milované latté, položím tácek s hrnkem kávy na stůl, sednu si, doleju si mléko, osladím kávu dvěmi třtinovými cukry a napiju se prvního doušku. Pocit? K nezaplacení! Jaký? Uvolňující, uklidňující, odpočinkový, klidný a ještě k tomu skvělá jemná chuť onoho latté s karamelovou příchutí. Nemá sice bohatou a hustou pěnu jako cappuccino, ale i tak se s ní dá pohrát, hlavně, když je v lattéčku obrázek. Můžu tak otevřít fantazii a vytvářet i jiné obrázky pomocí dřevěného míchátka. Nikdy nesedím s hrnkem kávy aniž bych neměla lžičku v ruce a nehrála si s pěnou. Moje káva se bez toho neobejde. Je to takový únik z reality. Ne jednou se mi stalo, že zatím co jsem si s pěnou hrála, točila ji v hrnku dokola a dokola, jsem nevnímala ty věty, které mi byly věnovány. Dobře se mi u toho přemýšlí a vnímá ten klid a pohodu. Kávě neřeknu ani slovo a hned ví, jak mi je. Je to taková moje nejlepší kamarádka. Ví úplně všechno. Vyřeší problémy a odreaguje, pomůže.

Moje oblíbená kavárna nese motto už deset let. A to zní: ,,Pro lepší den…” Navštěvuji ji 2 roky a ještě jednou jsem neodešla s tím, aby mi ten lepší den nesplnila. Vždycky úspěšně. A za to patří velké děkuji. Vděčnost k tomu všemu je neuvěřitelně obrovská.

Co se mnou káva dokázala?

Co se mnou káva dokázala? Divy! Úspěchy! První pomoc! Hlavně nespavost – jsou 4 ráno, když píšu tento článek. Ale taky mi ukázala směr, kterým se mám vydat. Ukázala mi to, co mě baví. Její příprava, chuť a takový menší koníček. Jak mě neuvěřitelně bavila její příprava na Šiklově Mlýně už víte. Mohla jsem udělat i přes 1000 káv denně a i tak mi to bylo málo. Pořád jsem chtěla dělat další a další, šlehat mléko do džezby neustále a neustále, aby byla tak, jak má být a já díky tomu mohla udělat správné a pravé latté macchiato. Krom toho občas dokázala pobavit. Lidé tuto kávu četli vážně různě. Příkladem a perličkou bylo, když jedna paní to prečetla jako “latté mochito nebo latté močíto”.

Ale největší úspěch bylo to, když lidé za vámi přijdou a pochválí její chuť a vidíte spokojenost v jejich očích. Vidíte tu vděčnost, za příjemnou chvilku u odpolední kávy a odpočinku. Přesně jak říká Rhonda Byrne ve své knize MOC – radost pro miliardy. A tu mi káva právě dává.
A co Vaše láska ke kávě? Jaká je ta vaše? A jaká je vaše nejoblíbenější?
Vee

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here