Bloggers RE

ZE ŽIVOTA NA ISLANDU ČÁST 1. DENÍK ČESKÉ CESTOVATELKY


Že jste se ocitli na jiné planetě, pocítíte hned při výstupu z letadla. Měla jsem pocit, jako bych se poprvé doopravdy nadechla. Ovšem severní vítr je opravdu krutý! S ním ihned zjístíte, že jste se dorazili právě na Island.

Island je rozhodně jedinečný, na tom se asi všichni shodneme, ale také patří mezi nejbezpečnější země světa. V loňském roce opět obhájil své prvenství. Nachází na pomezí Severního ledového a Atlantského oceánu. Jedná se o nejřidčeji zalidněný evropský stát a žije zde okolo 340 tisíc obyvatel.

Přezdívka Země ohně a ledu naprosto odpovídá realitě. Termální prameny, gejzíry, sopky, vodopády, ledovce a mnohem více na vás čeká v této kouzelné zemi.

Vezmu vás na místa, která při své cestě rozhodně nemůžete vynechat. Článek bude rozdělený do více částí. V první části se podíváte společně se mnou na poloostrov Snaefellsnes, jelikož se stal mou velmi oblíbenou oblastí.

Výprava začíná mým domovem, kterým je od začátku Reykjavík, tedy hlavní město ležíčí na jihozápadě ostrova. Je tady krásně a v září to budou dva roky, co jsem se sem odstěhovala. Ovšem ta pravá islandská krása začíná až mimo něj. Tak jdeme na to!

Z Reykjavíku se vydáte severozápadně přes město Borgarnes, až dojedete na Poloostrov Snaefellsnes.

První zastávka, kterou rozhodně nemůžete vynechat, je slavná Pláž Ytri Tunga. Čím je tak zajímavá? Pokud jste o pláži nikdy neslyšeli, jedná se o místo, kde můžete pozorovat tuleně ve volné přírodě. Letos se i mně tento sen splnil. Na pláž se dostanete z trasy 54 přes malou silnici, která končí na parkovišti, a odtamtud kousek pěšky až k cíli.

Neskutečný pocit, když slyšíte zvuk, který přichází od moře, a vy víte, že kousek od vás jsou tuleni. Najednou se objeví přímo před váma. Skupinka malých tuleňů se předváděla doslova pár metrů ode mě. Já jsem si poskočila nadšením. Byl to úchvatný zážitek a naprosté splynutí s přírodou.

Dále se pokračovalo do vesnice Arnarstapi, ale po cestě do vesnice jsem se zastavila u rokliny Rauðfeldsgjá. Rokle jsem si všimla úplnou náhodou. Donedávna byla pro turisty tajná, ale dnes je už vyznačená a určitě ji neminete.

Od parkoviště vede cesta až do rokle asi 15 minut pěšky. Je možné vylézt až na samý vrchol pro lepší výhled, ale mně to postačilo jen dovnitř soutěsky, kde proudí voda z ledovce. Pokud se rozhodnete prozkoumat soutěsku více, berte ohled na sílu přírody. Skály jsou nerovnoměrné a kluzké.

Ocitáme se v samém srdci kaňonu, jehož vysoké černé stěny jsou jen pár metrů od sebe. Je to, jako byste se nacházeli v tajné místnosti. Všude je bahno a stěny jsou dosti úzké. Byl to silný zážitek, ale po chvíli se projevily moje klaustrofobické sklony, a tak jsem to vzdala. Sundala jsem si boty a přebrodila jsem vodu zase zpátky.

Pamatujte, že tento malý výšlap je možný jen v letních měsících.

Výhled od rokliny

Po výšlapu rovnou do auta a míříme do vesnice Arnarstapi.  Vesnička nabízí několik zajímavostí k vidění a zároveň je to výchozí bod pro pěší trasy nebo výpravy na ledovec Snaefellsjókull. V minulosti bylo Arnarstapi důležitým obchodním místem a žilo zde mnohem více obyvatel než nyní.

Pokud máte štěstí na počasí, doporučuji projít se podél pobřeží. Já jsem měla to štěstí, že jsem toto místo měla možnost navštívit dvakrát, a tak jsem si ho prošla celé.

Sedla jsem si k útesu a několik minut jsem pozorovala jen oceán. V dnešní době je docela těžké se zastavit a vnímat přítomný okamžik. Jsem vděčná za místa na Islandu, které mi otevřely oči a pomáhají mi zastavit se.

Čas velmi rychle utíká, ale jedno je jisté. Čas máme všichni stejný a je jen na nás, jak ho využijeme.

Od parkoviště dojdete ke kamenné soše Barðura Snaefellsnáse, který chrání poloostrov před zlými silami. Byl osadníkem této oblasti, napůl člověk a napůl trol. Miluju ty islandské bajky a pověry.

Mt. Stapafell je 526 m vysoká hora ve tvaru pyramidy a je hned vedle ledovce i sopky. Taky jste vždycky okouzlení odrazem hory ve vodě? Já bych tam mohla stát i hodiny. Na vrcholu hory je Fellskross, což bylo znamení svatých mocných v době Vikingů. Říká se, že hora je domovem skrytých lidí neboli elfů. Islanďané svým pověrám naprosto věří.

Moje oblíbené místo na kamenném mostu. Zřejmě první, co vás napadne, bude, že jsem se asi někde udeřila do hlavy. Opak je pravdou. Tohle místo je velmi bezpečné a kamenný most je dostatečně široký, aby i člověk, který má strach z výšek, přešel naprosto v pořádku. Ovšem každý takto přírodou utvořený most je riziko a je třeba být opatrní! Z druhé strany je taky naprosto úchvatný výhled na čedičové sloupy.

Hora Stapafell

Dalším pozoruhodným místem na pobřeží je vyhlídková plošina nad krásnou obloukovou skálou Gatkletrur. Přirozeně vytvořený kamenný oblouk, který se nachází mezí Arnarstapi a Hellnarem.

Podivné vířící vzory napříč skálou jsou svědectvím o neustálé palbě oceánu a vytvářejí fascinující fotografický předmět. Naštěstí je turisty méně navstěvován, takže je velká pravděpodobnost, že tuto scenérii budete mít sami pro sebe. Oceán, vítr ve vlasech a dechberoucí výhledy.

Pobřeží má okolo 5 km, a tak vás čeká dostatečně dlouhá procházka. Sklaní útvary jsou opravdu působivé a tisíce mořských ptáků dodávají pobřeží tu pravou zaoceánskou atmosféru.

TIP: Jakmile se budete vracet k autu na parkoviště, zastavte se ve food tracku, který servíruje fish and chips okolo 1500 ISK nebo burgery, a pokud nejíte maso, jako já, nepohrdněte alespoň hranolkama za 800 ISK.

Po cestě pokračujte necelých 10 minut a dostanete se na další menší parkoviště a odtamtud vede cestička k vyhlídce na slavné Lóndrangar. Jedinečné vytvořené zbytky starověkých čedičových sopečných hrází, které vyčnívají z moře. Na útesech hnízdí papuchálci, které jsem bohužel ten den neviděla, ale možná budete mít větší štěstí.

 

Od vyhlídky uvidíte i na Snaefellsjökull, což je tratovulkán, jehož vrcholek je trvale pokryt sněhovou čepicí, měří 1445 m. n. m. Vysloužil si podle toho i svůj název, v překladu Snaefellsjokul znamená sněhem zapadaný ledovec. Julese Verne se opíral ve svém románu „Cesta do středu země“ právě o tuto oblast. Občas je dokonce vidět z Reykjavíku přes zátoku Faxiflói, i když je vzdálený 120 km od Reykjavíku. Krásný pocit, když jsem se na něj dívala z okna svého bývalého bytu.

Dále jsem pokračovala k  nejslavější hoře na Islandu. Prvně jsem se ještě stihla zastavit u skrytého vodopádu, o kterém mi pověděli známí. Že jsou nejkrásnější a nejklidnější místa tady právě ta skrytá, o tom není pochyb. Místní nazývají vodopád Secret Waterfall on Foss river”. Trochu nebezpěčná, ale zato úžasná podívaná mě čekala po výstupu nahoru nad vodopád. Nikde nikdo, žádné davy turistů, jen vy a nezapomenutelný pocit svobody. Pokud byste chtěli znát lokaci, zklamu vás. Vodopád je skrytý a za mě takhle i zůstane. Můžete se z něj potěšit alespoň z fotografie.

A právě se dostáváme do cílové destinace, a to k hoře Kirkjufell. Fotografováno dnes a denně stovkami fotografů, objevuje se na všech pohlednicích a rozhodně právem. Hora se objevila například i v seriálu Games of Thrones. Je naprosto výjimečná svým tvarem, jako by byla vytržena z Westfjordů. Vůbec neodpovídá okolní krajině. Kirkjufell není kužel, jak by se na první pohled mohlo zdát, je to jakýsi hřeben, který je po stranách zploštělý. Nejkrásnější výhled je na ni zpoza vodopádu Kirkjufoss. Vodopád je asi 40 metrů vysoký a nachází se na řece Joklsá á Fljótsdal. Kirkjufoss znamená církevní vodopád. Podél řeky je i několik dalších menších vodopádu, ale Kirkjufoss je z nich největší.

Trip jsem zakončila dobrou kávou na benzínové pumpě v Borgarnes. Pokud budete mít více času, prozkoumejte městečko trochu víc. Je doopravdy malebné, okolní krajina je úchvatná a najdete tady mnoho příjemných kaváren.

Island je pro mě jedno velké překvapení. Zamilovala jsem se už první měsíc.

Tak jo, tady začíná moje malé islandské dobrodružství a já vás takto vezmu s sebou. Vzali jsme to sice trochu z jiné strany, než jsem plánovala, ale tak je to i v životě. Věci se dějí a my je přijímáme s otevřenou myslí.

Všem cestovatelům zdar, a pokud se právě nacházíte na Islandu, neváhejte mi napsat!

 


Diana Hasalová

Jsem Diana, 25 letá cestovatelka, která se v roce 2017 vydala žít na Island. Píšu na blog Češi na cestách, mám ráda kreativní a otevřené lidi, přírodu a focení.

Přidat komentář

Instagram @bloggersre

Náš Instagram