ZE ŽIVOTA NA ISLANDU ČÁST 3. DENÍK ČESKÉ CESTOVATELKY


V posledních dvou článcích (část 1. a část 2.) jsem vás vzala na okouzlující ostrovy Westmannaeyjar a na poloostrov Snaeffelsnes, v další části tohoto deníku se společně se mnou podíváte na jih Islandu. Oblast je velmi oblíbená, a to hned z několika důvodů. Pořádají se zde denní či několikadenní tours autobusem, a tak je dostupná i pro lidi, kteří nemají tolik peněz, aby si pronajali auto. Z hlavního města Reykjavík je celkově dobře dostupná a v podstatě za pár desítek kilometrů už můžete objevovat krásy ostrova. Jih nabízí nádherné scenérie, které si žádný správný turista nemůže nechat ujít. Jelikož jsem tuto část Islandu navštívila hned několikrát, budete mít možnost podívat se na místa i vy, v různých ročních obdobích.

Kouzelné vodopády, horké prameny nebo dechberoucí vyhlídky na skalní útesy v oceánu. Jih Islandu je naprosto nádherný a jdeme se rovnou podívat na místa, která musíte vidět!

První zastávkou z Reykjavíku je asi 40 km vzdálené „Koupaliště uprostřed baheních sopek a termálních pramenů“. Právě se nacházíme v údolí Reykjadalur u horké řeky Hveragerdi. Přírodní ničím nelimitovaná a zdarma. Co víc si přát? Díky působení přírody se vlévá horký termální pramen do studeného potoka, kde zažijete zasloužený relax po asi tříkilometrovém výšlapu. Stezka je dobře značená a rozhodně se neztratíte. Voda má místy 35 až 45 stupňů a oproti jiným horkým pramenům si zde můžete vybrat právě svou ideální teplotu vody. Čím výše pramenu půjdete, tím bude logicky voda teplejší. Najděte si ten správný spot a několikahodinový relax může začít. Pozor, nezapomeňte si s sebou tekutiny, klidně i alkoholické, ale hlavně vodu!

Relax, slunce a pivko.

Jo a ovce, všudepřímné ovečky, které jsou schopné vyšplhat do nesmyslných výšek. No ale jsou roztomilé, co říkáte?

Pomalu ale jistě se přesouváme dál k vodopádu Seljalandfoss. Byl to úplně první přírodní úkaz, který jsem na Islandu viděla. Od Reykjavíku 120 km vzdálený a naprosto úchvatný. Je sice turisticky velmi známý, jelikož se k němu dostanete hned od hlavní cesty a asi minutu od parkoviště, ale má své nepopsatelné kouzlo, teda alespoň pro mě. O Seljalandfossu se říká, že je to jediný vodopád, který se dá obejít ze všech stran. Od té doby, co na Islandu žiju, vím, že to není úplně pravda.

Mám pro vás takový tip. Pokud se rozhodnete vydat k vodopádu, rozhodně si přivstaňte. Ideální čas je kolem 7-8 hodiny ranní. V létě je světlo téměř 24 hodin, takže to nebude problém a vyhnete se právě té mase turistů, kteří se tam nahromadí v dopoledních hodinách.

Doufám, že i vy budete mít to štěstí a vychutnáte si pohled na vodopád jenom pro sebe!

Dalším nádherným vodopádem, který ani nemusíte dlouho hledat, je Gjúfrafoss. Nachází se hned vedle zmiňovaného Seljalandfossu, do nedávné doby nebyl tak známý. V dnešní době sociálních sítí se ale velmi rychle proslavil. K vodopádu denně dochází davy a davy lidí. To mu ale rozhodně neubírá na kráse. K vodopádu se dá dostat dvěma způsoby, a to buď se vyšphat na skálu, nebo projít skrz. Doporučuji obě cesty, jelikož ten zvuk burácejícího vodopádu, který máte doslova na dosah ruky, je nezapomenutelný. Je nutné zmínit, abyste si vzali nepromokavé oblečení, pokud chcete v tripu po jihu pokračovat, jinak budete takzvaně „durch“.

Pokračujeme po hlavní silnici k dalšímu úchvatnému a velmi oblíbenému vodopádu Skogafoss. K vodopádu se váže vikingská legenda o skrytém podkladu pod vodopádem. Zlatý poklad jsem sice nenašla, ale myslím, že vodopád sám o sobě je tím pokladem. Když se nad vodopádem objeví duha, je naprosto dokonalý a já ho rozhodně můžu nazvat pokladem Islandu. Duha se objeví při každém paprsku slunce a vy máte pocit, jako byste se jí mohli dotknout.

Mám pro vás další tip. Vystoupejte nahoru po železných schodech a projděte se asi 15 minut za vodopád, rozhodně tam bude méně turistů a narazíte na další krásné vodopády.

Za nějakých 170 km od Reykjavíku se dostávám k malému výběžku jménem Dyrhólaye. Výběžek je rozdělen do dvou částí, a to na horní a dolní část. Vemte prosím na vědomí, ve kterém ročním období se na tam vydáte, v zimě doporučuji spíše dolní část, ale vše se odráží na počasí a také na vašem autě. Jiné auto než 4×4 nemá nahoru přístup.

Ale ty výhledy? To stojí za to!

Dyrholaye je přírodní rezervací od roku 1978. V horní části spatříte mohutný oblouk, podle kterého dostal výběžek i svůj název, a to Díra, doslova. Červenobílý maják, který se zde taky nachází od roku 1910, poskytuje výhled na nejjižnější konec ostrova a na „Bránu Islandu“, jak ji nazývají místní obyvatelé.

Tohle místo vás dostane!

V dolní části spatříte skály v oceánu a mou nejoblíbenější Orlí skálu „Eagle rock“, která čerpá své jméno od orlíh  hnízd, které se zde nacházely, bohužel od roku 1850 už tady orly neuvidíte.

Trip pokračuje směrem k městečku Vík, a to k pláži Reynisfjara, která je naprosto unikátní. Písek na pláži vznikl z tekoucí lávy, která se dovalila k oceánu, tam se následně zchladila a staly se z ní kamínky různých tvarů a velikostí. Na východní straně jsou čedičové skály Reynisdragar, které vyčnívají z moře do výšky 66 metrů. Víte, jak mám ráda ty islandské příběhy, a k těmto skalám se váže také příběh. Skály jsou údajně dva zkamenělí trolové, kteří chtěli vytlačit proplouvající loď na pevninu. Ještě předtím, než se jim to podařilo, byli zasaženi paprsky vycházejícího slunce, které je proměnily ve skálu. A tak tady stojí dodnes.

Stejně tak, jako je pláž krásná, je i nebezpečná! Několik metrů vysoké vlny čekají na zbloudilce, kteří se opováží přiblížit. Bohužel, díky nedostatečnému respektu k přírodě, přijde o život každoročně několik lidí. Sama ze své zkušennosti mohu jen potvrdit, že se nevyplácí přibližovat k oceánu, protože se v jednu chvíli vše může jevit naprosto bezpečně a ve druhou vás vlna podebere a už vás nikdy nikdo nenajde!

Na téhle pláži jsem pocítila pravou sílu přirody!

Čedičové sloupy a skála jsou další zajímavostí, kterou můžete na plážit objevit. Takzvané schody do nebes jdou šestihranné čedičové sloupy, 340 metrů vysoké a nacházejí se na hoře Reynisfell. Představují dokonalou symetrii. Někdy doopravdy nedokážu pochopit, co vše příroda dokáže.

Na jihu Islandu se také setkáte s národním ptákem, kterým je papuchálek neboli taky puffin. Poznáte jej okamžitě, díky jeho atypickému létání. Vypadá jako malý létající tučnák s oranžovým zobáčkem. Na pláži jsem jich viděla hodně, bohužel nikdy dostatečně zblízka, abych to mohla sdílet i s vámi.

Reynisfjara byla v roce 1991 zařazena na seznam top 10 nejkrásnějších netropických pláži na světě.

No, já mohu jen potvrdit, že jsem nikdy nebyla na pláží jako je Reynisfjara black beach.

Poslední zastávkou na tomhle celodenním tripu je město Vík i Myrdal.

Zajímavostí a vtipnou informací je, že ve Víku žije oficiálně 300 obyvatel a tím se město řadí do nejvíce osídlené oblasti v okruhu 70 kilometrů. Často navštěvovaným místem je kostel, který je také významným bodem pro místní obyvatelé. V případě výbuchu místní sopky se kostel nachází dostatečně vysoko, aby ochránil všechny obyvatele. Z přilehlé pláže uvidíte na skalní výběžky a u blízké skály můžete pozorovat tolik oblíbené papuchálky!

Díky své výhodné poloze mezi vesnicí Skogar a vodopády a ledovcem Mýrdalssandur se stal Vík vyhledáváným místem pro turisty. Ve městečku najdete informační centrum, spoustu malebných hotelů a obchod s výrobky z vlny a samozřejmě spoustu restaurací s místními specialitami.

Tak jsme se společně dojeli na konec tohoto tripu. Po cestě objevíte mnohem více unikátních zastávek, ale kdybych vám ukázala vše, budeme tady ještě týden.

Já už plánuji další cestu! Tak kam se vydáme příště?


LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here