Jak jste si mohli všimnout z mých předešlých článků, věnuji se převážně cestopisům, ale ráda propluju i k jiným tématům. V dnešním článku se dočtete o mně velmi blízkém tématu, a tím je ŽENA. Téma žena a ženská duše je věčné, velmi diskutované a stále otevřené.

V poslední době se stále více střetávám s otázkou ženství a přirozenosti. Chtěla bych se vrátit trochu do historie a zároveň ji propojit s dobou moderní. Ženy jsou samy o sobě záhadná stvoření pro všechny muže a někdy jsme záhadná stvoření i pro nás samotné.

Jak to bylo v minulosti a kam jste se posunuly?

Ve starověku a středověku se ženy staly podřízenými ve vztahu k mužům a staraly se především o domácnost a děti, a logicky muž zajišťoval potravu, výdělek. Radikální změny nepřicházely ihned, ale postupně. Až během 20. století umožnila většina zemí ženám volební právo, možnost studovat a podporu nezávislosti i v dalších oblastech. Problematika je stále aktuální i v dnešní době, kdy se pro změnu řeší například platové ohodnocení, které bohužel stále není rovnocenné. Pojetí ženství se neustále mění a posouvá svůj význam.

My ženy toho zvládáme hodně, možná až přespříliš. Milovat, plodit děti, rodit, vychovávat, pečovat, vzdělávát se, realizovat a sebepoznávat se. Ztvrdly nám nejen rysy ale i ega a srdce.

Chceme toho moc. Nemáme šanci to vše stihnout a stejně se za tím ženeme. Už si s muži nemícháme role, přebraly jsme jak tu ženskou, tak mužskou.

Emancipace – v čem nám pomohla a v čem nám naopak ubližuje?

Vše je samozřejmě o úhlu pohledu. Záleží na tom, jak se kdo k emancipaci staví. Napadla mě spousta věcí, které nám emancipace dává, ale uvědomila jsem si, že je potřeba pracovat na tom, abychom neztrácely to, co v životě opravdu potřebujeme.  Abychom žily život s nejlepším vědomím a svědomím a začaly jsme dělat změny tam, kde nám není dobře nebo kde je potřeba udělat nový krok. Pojďme si příblížit, co to emancipace znamená. Jde o jakési vysvobození z právních, sociálních a politických omezení. Emancipace tedy neznamená, že žena musí žít jako muž! Ženy mohou být úspěšné a silné, citlivé a zranitelné zároveň. Je to pouze na nás, na VÁS.

Je příhodné, že v době, kdy jsem o tomhle tématu začala přemýšlet, ke mně přicházeli lidé, kteří si pokládají velmi podobné otázky. Jak to máte vy, vnímáte změny, nebo proplouváte s „davem“?

V dnešní době už ženy nebudou trávit veškerý svůj volný čas neustálým uklízením, vařením a praním, takové doby jsou nenávratně pryč. Mnohem více času trávíme přemýšlením o tom, jak vypadáme a jak ze sebe udělat tu “nej”.  Ženy jsou mnohem samostatnější a mají výrazně větší sebevědomí, než v dřívějších dobách, kdy jim byla přidělována role matky, zatímco muž byl živitelem rodiny. Vlivem nového trendu je ale úkolem ženy vydělávat peníze a zároveň se starat i o děti a domácnost, no takzvaně být “moderní matka”. V našem novodobém světě je dáno nové nutkání “stihněte co nejvíce, buďte ve všem nejlepší a nezapomeňte to ukázat okolí, aby z toho byli všichni na větvi”.

Díky emancipaci si můžeme vybrat, co nám vyhovuje, a nemusíme se řídit zastaralými příručkami. Pokud žena půjde do práce, bude vydělávat peníze a manžel zůstane doma s dětmi a je to jejich přání, jejich společná volba, pak je to podle mě naprosto v pořádku. Není nic lepšího, než když poznáte partnera, se kterým máte podobné pohledy na život a najdete společný kompromis.

Umíme být v dnešní době ještě opravdové?

Nebo jsou všechny ty vylepšováky vzhledu či osobnosti už moc, že jsme zapoměly, kde je ta pravá přirozenost a krása ženy?

Dokonalost na nás vyskakuje z každé sociální sítě a ze všech jiných koutů. Na jedné straně slyšíme “buďmě přirozené a milujme se takové, jaké jsme”, na straně druhé je nám denodenně předkládáno, jak se zlepšit, abychom byly dokolané. Postupné rady, tipy a triky nám pomalu, ale jistě vymývají mozek.

Opravdovost pro mě vyjadřuje čistotu, vnitřní postoj, svobodu, otevřenost a přirozenost. To mi v dnešní době chybí!

Chceme být silné a samostatné a tím vytrácí přirozená křehkost ženy.

Víte, máme štěstí. Dostaly jsme a dostáváme mnohem více, než-li potřebujeme. Otázkou zůstává, jestli to využíváme ke svému prospěchu, nebo naopak?

Máme ten luxus, že si můžeme dobrovolně vybrat. Co budeme nosit, jak se budeme prezentovat, co budeme jíst, všechno. Proč si ale dobrovolně vybíráme tu méně komfortní a dražší cestu? Neříkám přestaňte být kreativní, ale buďte u toho více samy sebou. Všechny ty vylepšováky z nás mají dělat lepšího člověka, ale pro koho? Nemáme být nejkrásnější a opravdové hlavně pro sebe? Chceme být někým, kým nejsme, řadíme se do role dokonalé ženy, která stihne všechno doma, v práci a ještě je u toho sexy a celá žhavá. Vytvořily jsme si určitou masku a docela pevně se jí držíme.

Dejte svému tělu a hlavně mysli volnost! Zkuste být opravdové, a ne takové, jaké byste měly být podle jiných lidí a měřítek.

Dokonalost neexistuje, to už bychom mohly pochopit. Nic není dokonale symetrické, ne, promiň, ani moje ani tvoje prsa.

O tom to celé je, přichází to z našeho nitra. Každá jsme jiná a jinak výjiměčná. Víte, jak se vám uleví, když se přestanete srovnávat s vaším okolím? Vidím, jak se navzájem ovlivňujeme, tahle má tohle a já to chci taky. Každá máme ale jiné potřeby, proč bychom chtít, co má jiná? To přece nedává vůbec smysl.

Mrzí mě, že ženy dostatečně nechválí jedna druhou.  Bohužel je pro nás snažší někoho shodit, než podpořit či pochválit, přitom to stojí stejnou energi.

Co podle mě chybí dnešním ženám?

Odpovědi hledáme méně v sobě a více venku. Pravé rozhodnutí by mělo vycházet z nás a našich pocitů. Dnešní ženy holt potřebují více přirozenosti, více křehkosti, méně falešnosti a umělosti, méně křeče a her, a to platí naprosto ve všem!

Pokud jsme nespokojené, okolí to z nás vycítí. Jednoduše nám chybí ženská jiskra, která nás energicky rozzáří. Možná kdybychom se více uvolnily a nechaly prostě vše plynout, nemusely bychom se stresovat okolím a zaměřily bychom se na čistou radost, byly bychom více spokojené.

Není třeba ten plamínek dusit v sobě, je třeba ho nechat rozhořet. Pomalu, ale jistě.

Uvolněme se.

Tohle zamyšlení dalo hodně i mně samotné. Dnes už vím, že pokud budu zranitelná a křehká, neztratím sama sebe, nebudu slabá, ale právě naopak. Našla jsem svou ženskost schovanou za roky snahy mít obuté “mužské boty”. Ovšem vše je v určitém procesu a je potřeba na sobě nestále pracovat, učit se.

Uvolnění znamená dát sama sobě povolení být šťastná, důvěřovat sama sobě a svým pocitům. Někdy mám pocit, že pokud se uvolním a nebudu mít vše pod kontrolou, něco ztratím, něco mi unikne, ale bohužel nebo bohudík, je to přesně naopak.

Pusťte si příjemnou hudbu a jen tak si samy zatancujte v pokoji, zacvičte si jógu a udělejte si čas na sebe a na své vnitřní já, dělejte cokoliv, co vám bude příjemné a po čem se budete cítít dobře. Možná jste tohle slyšely a četly už tolikrát, že na to máte alergii. I já patřím k těmto lidem, ale ono na tom něco doopravdy je.

Nejlépe nám bude jedině, když budeme samy sebou.

Nechme vše samovolně plynout.

A to je vše co jsem vám dnes chtěla říct. Dnešní článek byl neobvyklý a trochu k zamyšlení. Doufám, že se vám změna líbila, protože další téma mám rozepsané.

Mám dnes jen jedno přání, pochvalte upřímně ženu, která sedí nebo stojí vedle vás. Uvidíte, jakou jí uděláte radost.

Já vám děkuji za přečtení, jdu si dát svou oblíbenou kávu a přečíst si knihu, mějte se hezky.


LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here